Včera mi nebylo nějako dobře, takže jsem musela hned na začátku narušit své plány na tento poslední týden v Kodani.. Nevadí, teď už je to lepší, takže nic nebrání tomu, abych se konečně vrhla na nakupování suvenýrů.. Zjistila jsem, že jich potřebuji přivézt spousty, hlavně na nikoho nezapomenout.. No jo, ale co typicky dánského dovézt? Dalo mi to hodně práce, než jsem něco objevila, prošla jsem snad všechny souvenir shopy v Kodani a pořád nebyla spokojená.. na konci dne jsem ale měla jeden suvenýr koupený, velký úspěch!! To chci vidět, co s tím provedu v dalších dnech.. =)) Ale to by bylo, abych si při všem tom běhání nedala tradiční zmrzlinu, neusadila se na náměstí a prostě si jen neužívala pobyt v tomhle nádherném městě.. Na Nytorvu byla výstava "Zelená Kodaň", kde byly panely s různými volnočasovými prostory v Kodani, od různých hřišť, cyklostezek, parků až po hřbitovy... Paráda, Kodaň je prostě město, kde je radost žít.. =)

Když už jsem byla při tom běhání v centru města, tak jsem taky konečně navštívila budovu radnice, kterou mi doporučoval tatík. A měl pravdu.. Vstup je zdarma a hlavní sál je ohromující.. Usadím se na jedné straně na lavičku a kochám se.. Působí to jako nějaké zastřešené zámecké nádvoří, všude dánské vlajky.. Projdu dveřmi po levé straně a jímám se prolézt celou budovu křížem krážem.. Pěkně do všech pater a do všech zákoutí, turisté už tu žádní nejsou, nikdo mě ale nezastavuje a rozhodně je na co koukat.. Schodiště po levé straně se mi líbí víc, než to po pravé straně, všude spousta maleb, sochy a dokonce objevím jeden úžasný prostor.. skoro jako z amerických věznic, ale je to paráda.. =) 

 

Konečně přišel čas pořádně si užít Dánsko, chystám se na celý den na svou vyhlídnutou pláž na jihu Kodaně za muzeem v Arkenu.. Jedeme společně s Ricardem, je to docela štreka, ale ta pláž za to prostě stojí..  Moře není úplně nejteplejší, ale to vůbec nevadí.. První část moře je hodně mělká a pozvolná, takže i o něco teplejší, hloubka začíná až o kus dál.. Na pláži skoro nikdo není, ale taky tady dneska fouká jako na Větrné hůrce.. za chvilku jsem totálně obalená pískem, tak takhle by to nešlo.. =) Naštěstí za valem na trávě už skoro ani nefoukne, tak pěkně roztáhnout ručník a chytat sluneční paprsky.. Dokonalé.. =) 

 

S Ricardem vyrážíme na prohlídku nádherného hřbitova ve Valby.. V Čechách mě napadne navštívit nějaký hřbitov opravdu jen vyjímečně, ale tady je atmosféra jiná, skoro jako takový hodně poklidný veřejný park.. Náhrobky nejsou namačkány jeden vedle druhého, ale spíš tak volně rozmístěny po celé ohromné ploše hřbitova, všude roste velké množství různých stromů a kvete spousta různobarevných květin.. U jezírka si lidé čtou knihy nebo jen relaxují, najdou se tu dokonce i známky jisté moderní architektury.. =)

Odpoledne vyrážím na prohlídku oněch dvou dalších míst doporučovaných Madsem.. Nejprve se ale zastavím pořádně na jednom z nejzajímavějších náměstí, jaké jsem viděla - Superkilen. Skládá se ze třech částí, první je celá laděna do červena, druhá jsou bílé zvlněné pruhy na asfaltu a třetí je travnatá.. Zajímavostí tohoto pozoruhodného náměstí je to, že na něm můžete najít nějaký tradiční mobiliář z téměř 150 zemí světa.. Mně se samozřejmě nejvíc líbila houpací síť.. =) 

První z doporučených kostelů je v Bispebjergu - Grundtvigs Kirke, který jsem viděla už mnohokrát zvenku, páč přímo před ním jsme vždycky měli sraz s Marcem, ale nikdy jsem nebyla uvnitř.. A to byla ohromná škoda, páč tenhle kostel postavený až v roce 1940 jako památník je uvnitř působivý.. A s moderními záchodky.. =) Dál to beru přes protější hřbitov, který mě zase okouzlí natolik, že zastavím, zamknu kolo a jdu si ho projít pěšky.. A musím říct, že tenhle se mi asi líbí zatím ze všech nejvíc.. 

Teď už ale směr další kostel, mnohem známější, v Ballerupu.. Nemám mapu, tak se trošku bojím, že budu bloudit, ale nakonec ho najdu úplně v pohodě.. Zvenku nevypadá nic moc, tak schválně jaký bude uvnitř.. Nejprve je ale čas na svačinu, usadím se před kostelem a udělám si malý piknik.. Neustále tam přijíždějí nějací svatebčané, pravděpodobně, oběhnou kostel a zase odjedou, evidentně špatná adresa.. =) Otevřený vstup je z boku kostela, kdo ví, jestli se tam skutečně smí, ale nikdo mě nezastavuje, takže asi ano..=) V jedné místnosti se někdo dívá na televizi, jinak nikde není vidět ani živáčka.. Kostel je uvnitř ale o poznání zajímavější než zvenku, pan Utzon byl prostě pan architekt.. =) Celý interiér je laděn do bíla, dřevěné lavice, zajímavá vlna na stropě a osvětlení obyčejnými žárovkami..

 

Ha, další den nákupů.. Mám pocit, že už perfektně znám všechny pěší zóny v Kodani, určitě jsem navštívila všechny obchody se suvenýry a taky prozkoumala všechny výrobky v prodejně LEGO.. K obědu si na pěší zóně koupím nějaké čínské jídlo a užívám sluníčka.. Nepovede se mi nakoupit úplně všechno, ale jsem značně úspěšnější než minule a hlavně už mám přehled o tom, co nakoupím další den.. =) 

 

Prodej mého milovaného Mustanga nebyl žádná sranda, jelikož jsem mu teprve před týdnem dala nové obutí, tak jsem ho chtěla střelit za trošku vyšší cenu, ale na mých 1 800 DKK reagoval jen nějaký týpek z Canady, což mi přišlo dosti podezřelé.. Takže jsem razantně snížila cenu na 1 200 DKK a nabídky se jen hrnuly.. Bylo těžké spravedlivě vybrat nového majitele, ale nakonec padla volba na velmi sympatickou paní, která se ale vrací z Bornholmu až dneska.. Nevadí.. Setkáváme se na stanici vlaku i s jejím přítelem, z Mustang je nadšena, jak jinak.. =) a společně se vydáváme směr centrum.. její přítel je projektant, takže snadno nacházíme společné téma.. =) 

Poslední pořádný den na nákupy, dneska prostě musím sehnat všechno potřebné... a to by bylo, aby se mi to nepovedlo.. =) Nakonec mám spoustu máslových sušenek v krásných kovových krabičkách, piv a pendreků.. =) K tomu jednoho plyšového Vikinga (trošku mám nutkání si ho nechat, páč je opravdu boží..=)), jednu kšiltovku a jednoho panáka s motivy Kodaně (ten je pro mě=)). Takže nakonec 100% úspěšná.. =) 

Večer se chci ještě projít po okolních rodinných domcích, mám ráda tuhle čtvrť.. Bohužel začalo trochu poprchávat, sice mám deštník, ale na konci mé hodinové procházky mám úplně durch nohy, poslední lok slivovice a čas jít na kutě..

 

Poslední prohlídka Kodaně, svými posledními zbytky chleba nakrmím kachny a ryby v Rosenborg parku, rozloučím se s Ricardem adozabalím poslední saky paky. Musím říct, že takhle jsem ještě nikdy nebalila, podařilo se mi využít úplně každé miniaturní místečko v batohu, ten je teď úplně napěchovaný věcmi, stejně tak nalý batůžek a i obal na notebook.. =) Asi jsem to s těmi suvenýry trošku přepískla.. =))

Po páté hodině je načase opustit mé Pakistánce a svůj pokoj, funim s tou náloží na vlak a z vlaku na autobus..Řidič mi pomůže s batohem do zavazadlového prostoru a už zabírám své místo na zadní sedačce.. Pomalu opouštíme Kodaň a vlastně i celé Dánsko.. je to zvláštní, ale odjíždět odtud je mnohem těžší než bylo odjíždět z Čech.. asi je to tím, že tam jsem věděla, že se vrátím, že mi nic neuteče, zatímco teď vím, že tenhle způsob života dnešním dnem končí.. všechno co bylo v Kodani, zůstane v Kodani, jen těžko se to dá přenést do úplně jiného světa, který už zítra zavládne v Čechách, upřímně z toho mám docela strach, v Kodani jsem si zvykla a místní způsob života a lidé se mi líbí, vyhovuje mi, uvidíme jaké to bude po návratu zpátky domů..

 

V šest hodin ráno už přijíždím na pražský Florenc, naštěstí mě tam přijde vyzvednout Honza, protože jinak vůbec nevím, jak bych se dopravila domů.. no domů, k Honzovi domů..=) Stačilo přepravit ten neskutečně těžký velký batoh, malý batoh a noťas v Kodani na bus.. myslela jsem, že mi upadnou ruce, odumřou záda, podlomí se mi kolena a vypustim duši.. =) Takže velké díky ještě jednou, Honzo! =) Jo a k tomu mému noťasu, tak ten, prďola jeden, zkolaboval už úplně asi 5 dní před odjezdem, prostě absolutně odmítal naskočit.. měla jsem malé nutkání ho tam nechat, ale tak nejdřív ho zkusím přeinstalovat a uvidíme.. =)