cestopisy z putování po Čechách a po Evropě

Let balonem

15.10.2011 14:00

Jako dárek jsem dostala let horkovzdušným balonem. Můj první let balonem, vážně jsem se těšila, vždycky mě to lákalo. Dárkový poukaz byl platný asi rok, ale nám se podařilo zarezervovat si místa už na podzim. Pravda, poněkud v pozdějším termínu, trošku už jsme se báli, jaké bude počasí, ale nakonec to dobře dopadlo.

Místem odletu je letiště v Táboře. Zaparkujeme auto, přesedneme do toho jejich a necháme se odvézt na ideální startovní místo. Balon je úžasně barevný a překvapí mě, jak je obrovský. Chviličku trvá, než se celý naplní horkým vzduchem, ale pak už je vše připraveno! =) Nasuneme se do proutěného koše, zamáváme lidem, kteří se přišli podívat zblízka a necháváme pevnou zem pod sebou. Tak mě napadá, jak se vlastně říká člověku, který balon řídí.. pilot? =) No, nicméně očekáváme nějaké závratě nebo něco podobného, ale naštěstí se nic takového neobjeví, spíš právě naopak. myslim, že jsem se zamilovala do létání horkovzdušným balonem..=) Než se nadějeme, už jsme ve dvou tisících metrech, všechno pod náma je malinké a roztomilé, ale do dálky moc vidět není, je nějký opar. Ale tím si prý nemáme lámat hlavu, že vyletíme nad něj, a pak bude vidět nádherně. A tak neustále stoupáme a mě napadá jedna písnička z pohádky Lotrando a Zubejda. 

"Zeměkoule jak jsi hezká, taky cesta, tady stezka, tady pole, tady les, stoupáme až do nebes..."

Myslim, že tentokrát se opravdu hodí. A navíc už jsme vážně nad oparem a ten výhled je neskutečný... Šumava, Alpy, malé vesničky, Tábor, lesy, pole, rybníky a v dálce prý i Praha a Hradec Králové... To by člověk nevěřil, jak daleko se dá z téhle výšky dohlédnout... Všechno se zdá být hrozně blízko..

Prý už máme pokořeny tři tisíce metrů... Hmmm, od čtyř už by se prý měla používat kyslíková maska, povídá nám "pilot", chvilku dumá, a pak zase zatáhne za hořák.... Netrvá dlouho a vážně jsme ve čtyřech tisících metrech!!! Neskutečný, fotíme se s výškoměrem a užíváme si ten jedinečný výhled a skvělý pocit, že jsme tak vysoko....

Teď už je ale čas naopak začít klesat, uletěli jsme ale pořádný kus cesty. Tatínka našeho "pilota" (rodinný podnik) jsme pořádně zmátli, má nás přijet vyzvednout na místo dopadu. Krajina pod námi se stále přibližuje, už můžeme vidět náš stín, jak běží za námi. Ještě přelet lesa a budeme přistávat. Tady naopak letíme úžasně nízko, míjíme špičky stromů tak blízko, že není problém si utrhnou z vrcholku šišku. Košem občas štrejchneme o špičky stromů, ale vše je pod kontrolou.

Teď se pořádně držet a jemně pokrčit kolena, čeká nás přistání. Naštěstí měkké..=) "Tatínek", zkušený letec balonem, se nás ptá, jak vysoko jsme to byli, prý jestli ve dvou tisících (jako všichni známí, co letěli). Když mu sdělíme naše čtyři tisíce, tak na nás nevěřícně kouká, tak vysoko prý nikdy nebyl. =) Ještě výpomoc s balením balonu a je řada na křest. Letěli jsme přece balonem poprvé! Pěkně pokleknout, sklonit hlavu a nechat se pokřtít na baronku Kateřinu z Nové Vsi (místo přistání). Nicméně zádná slast to neni, nejprve na hlavu hlínu, pak opálit vlasy a nakonec to všechno spláchnout šampusem.... Aaaaa.. teče mi všude... hu, myslim, že to jen tak nerozčešu...=)

Na závěr už jen přípitek a cesta zpět na táborské letiště.

Byl to nádherný zážitek, který bych kdykoli absolvovala znovu. Úzasný! Doporučuji všem!!!=)

 

http://www.balonem.cz/

© 2009 - 2016 Světy bez hranic

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode