cestopisy z putování po Čechách a po Evropě

Francie - Verdon

Fotogalerie VerdonMůj strejda učí tělocvik na Jihočeské Univerzitě. Díky tomu vyjíždí každý rok na několik sportovních kurzů jak v létě, tak v zimě. Už před několika lety jsme se k němu přidali právě při letním kurzu do Francie na kola. Vyjíždí se vždy v polovině června na týden. Autobus i s řidiči je náš, a tak nám splní skoro každé přání.=) Je to tam celkem štreka, busem to trvá téměř 24 hodin. Ale ten týden za to stojí. Ubytování je vždy v kempu u La Palud, tedy v jižní Francii - v Provance. Jo, levandule všude kam se člověk podívá..=) Je to ideální místo, všechny zajímavé cíle jsou na dosah. Jelikož se jedná o kemp, je povinným vybavením stan, spacák, karimatka, bomba s hořáčkem, vlastní jídlo a dostatek peněz na každovečerní popíjení..

 

    Do La Palud to z kempu není daleko, jen několik set metrů. Je to malé a příjemné kamenné městečko s nejlepším pizzařem, vynikajícími palačinkami, krámkem s nejlepším vínem, levandulí na okolních kopcích a informačním střediskem, které má otevřeno jen dvě hodiny týdně..

    Tento týdenní kurz není jen pro cyklisty, ale zároveň i pro pěší. A kam se tedy po okolí vydáváme? Cíle jsou každoročně prakticky stejné, ale je zvláštní, že za ty roky vůbec neomrzí, spíš právě naopak.

    Do městečka Moustiers to není ani 20 km, navíc cestou nepotkáme žádný velký kopec. Všechny silnice jsou zde výborně udržované a asfaltové, a tak to jezdí jak po másle. Moustiers je známé hlavně díky hvězdě zavěšené vysoko nad městem a nad kostelíčkem. Ten se nachází několik desítek metrů nad samotným městečkem. Výšlap k němu dá docela zabrat, ale výhled je odtamtud krásný. Uličky městečka jsou úzké, kamenné a propletené. Všude je plno příjemných krámků se suvenýry. Ulice jsou příjemné i díky barevným květům ve většině oken. Mají tu také výbornou zmrzlinu. Žádné šizení, kopečky obří a zmrzlina s kousky ovoce, čokolády, tureckého medu, oříšků...mají tu snad všechny druhy, na které si člověk vzpomene..

Odtud prakticky po rovince dalších několik km k jezeru Lac de St-Croix. Voda je nádherně čistá a ani není nijak chladná, narozdíl od samotné řeky Verdon. Ideální místo k roztažení ručníku a zaslouženému odpočinku. Je zde také možnost půjčit si šlapadlo či kanoe. My si každoročně půjčujeme šlapadlo, kam se vejde 5 lidí a vyrážíme do kaňonu. Cestou potkáváme desítky dalších šlapadel, je to tu velice oblíbené a kaňon se s každým záhybem mění. Za hodinku ale stihneme jako vždy dojet jen k malému vodopádku, zaskákat si a zase zpět. Od jezera do kempu to není nijak daleko, jedná se o 20 km. Problém je jen v tom, že je to celou cestu do kopce... Ale řidiči jsou zlatíčka a nám neschopům nacpou kola do busu a můžeme se s nima vyvézt. Nejhorší je, když se někteří nechají zblbnout a nejen že jedou, ale jedou dokonce nábližkou. To nikdy nevěstí nic dobrého. O co se tedy v tomhle případě jedná. Je možnost si tu štreku zkrátit asi o 7 km, to by stálo za to. Ale problém je, že ta zkratka je po svahu a kola se zde musí tlačit, sice jen 1 km, ale stejně. Navíc takových cestiček na tomhle svahu je několik a správná je jen jedna. A trefit jí není žádná sranda. A kdo netrefí může lézt s kolem na zádech i po skalách..=)

    Výletem na druhý den obvykle bývá pěší túra dnem kaňonu řeky Verdon. Je to docela dost náročný výšlap, chce to dobré boty, dost pití, plavky a baterku. Vyrážíme vždy z rozcestí pod Rougonem. Cedule s výškovým převýšením nás už nechává klidné, ale poprvé jsme docela zírali. Nejdřív sejít po pěšině dolů až k řece a potom po červené dnem kaňonu. Několika jeskyněmi, vážně to chce baterku, po tmě je vysoká pravděpodobnost vyšlápnutí několika louží. První výšlap nahoru a hned zase až dolů k řece, kde je možnost se odměnit koupáním. Voda je ale pěkně ledová, je to jen tak se narychlo smočit a zase rychle vylézt. Zde je pak asi nejnepříjemnější část celé cesty, hlavně pro ty, kteří trpí závratěmi z výšek. Sice zdoláme velké výškové převýšení, ale jde se po železných schodech se sklonem skoro jako žebřík. A jejich šířka je tak akorát pro jednoho, takže hlavně nikoho nepotkat v protisměru.=) Na vrcholku pak naopak začíná asi nejhezčí úsek cesty, pomalý sestup opět až dolů k řece. Francouzi jsou super a jsou zvyklí se zdravit, takže bonjour na konci cesty vyslovujete jako rodilý Francouz.=) V tu chvíli, kdy se dostaneme naposledy k řece začíná nejhorší stoupání, čeká nás téměř 1000m. První část je lesem, tak to není ještě tak šílené, ale druhá část, která je po sluníčku je vyčerpávající. Když se pak člověk doplazí nahoru na Malinu tak je sice totálně vyčerpaný, ale má skvělý pocit. Na Malině je pak možnost koupit si pití nebo jídlo, chlazené pivko dost bodne. První dva roky jsme odtud jezdili stopem zpět do La Palud, silnice stejně nikam jinam nevede, a Francouzi stopaře v pohodě berou.

    Další výlet, který stojí za to je tzv. Cesta kreténů. Ve francouštině Route des cretes. Z našeho kempu to na její začátek není víc než pár set metrů. A čím si vysloužila svůj název? Jedná se o jednosměrnou cestu, 12 km nahoru a 12 dolů. Cestou je několik balkónů s nádhernými výhledy a hlavně orli! Prvních několik km je v pohodě, ale asi tak na tom pátém, šestém začíná to nejhorší stoupání. O něco se to zprudší a další balkón je až po několika km. Navíc na vás celou cestu pere sluníčko. Je to trošku zkouška kondice.=) Ovšem ten následující balkón za to stojí. Okolo dvanácté hodiny vylétávají orli na lov, v klidu si plachtí ve vzduchu a pod nimi víc než kilometrová propast. Odtud už to na vrchol není daleko. A z vrcholu už jen skopce, tedy skoro pořád z kopce, až na jeden malý kopeček nahoru. Nevýhoda je jen, že je schovaný za zatáčkou, a tak ho člověk nikdy nečeká..=) Dole před La Palud letos chovali lamy, tak jsme neodolali a skamarádili se...=)

    Poslední den vyrážíme na Rougon, skalní hrad nad malým městečkem. Z kempu je to asi jen 16km a krom jednoho kopce prakticky po rovině. Stačí jen sjet dolů k potůčku a několika zatáčkami se zase vyšplhat na původní výšku jen na opačném břehu. Fakt je, že v zatáčkách se občas i zvedne přední kolo, ale kopec nemá víc jak kilometr. Nahoře zahnout doprava a pořád mírně skopce až k městečku Rougon. V samotném městečku toho není moc k vidění, ale místní zřícenina mě něčím táhne. Nahoře většinou bývají vztyčeny tři vlajky vlající ve větru. Odtud je také dokonalý výhled na Cestu kreténů a to si pak každý řiká, jak něco takového mohl vyjet. Vidět je i cesta do Castellanne, kam se také chystáme. Pokocháme se, vyfotíme a nasvačíme a skopce dolů na rozcestí pod Rougonem odkud jsme vyráželi na pěší túru do kaňonu. Odtud doleva a podél řeky asi 20 km proti proudu do Castellanne. Asi největší městečko z těch, které jsme dosud navštívili. Nad městečkem se opět tyčí na vrcholku kaplička. Jako správní blázni, kteří si nejsou jistí, že zvládnou i cestu zpět, se rozhodneme vylézt nahoru. Pěkná křížová cesta, funíme jak blázni, ale na odpočinek na některé z laviček není čas. Odpočíváme až nahoře, zapíšeme se do návštěvní knihy, pomodlíme o šťastný návrat=) a valíme se zase dolů. Projdeme ještě několik místních uliček, omrkneme krámky, nakoupíme jídlo a vydáváme se na nejistou cestu zpět. Přece jen je to ještě 25 km a víme co nás čeká. Až k rozcestí pod Rougonem je to po toku řeky, tedy mírně skopce. Místy ale fouká silný protivítr. Těsně před Rougonem je asi kilometrový kopec, nad ním ale krouží asi 7 orlů, tak se během té pomalé jízdy můžeme kochat. Z Rougonu dolů skopce a už jen asi 5 nebo 6 km nahoru dokopce. Nejprve prudčeji a potom mírně, ale stále dokopce. Ufff. Ale jsme v kempu a ještě v dobrém čase!!!=) Chlapi, kteří jeli okolo kaňonu, něco přes 100 km se vracejí asi hodinu po nás, jsou to borci!=)

    Při zpáteční cestě do Čech je potřeba 8 hodinová pauza pro řidiče. A toho náležitě využíváme. Po osmé hodině ranní opouštíme kemp a buď na kole nebo už v autobusu se přemísťujeme do Castellanne. Poslední možnost nakoupit si nějaké jídlo na cestu a upomínkové předměty z tohoto kraje. Další zastávkou je město Grasse proslavené výrobou parfémů. Zastavujeme u jedné ze tří největších parfumérií ve městě a vydáváme se na exkurzi. Pani průvodkyně popíše 2 základní druhy výroby parfémů, z jakých květů se dělají, kolik květů je třeba, rozdíl mezi toaletní vodou, voňavkou a parfémem a jak se stát "nosem". Na závěr prohlídky se ocitáme v malé prodejní místnůstce, kde je možnost "ochutnávek" nejen největších hitů letošního roku. Ceny jsou zde o dost nižší než potom v krámě, byla by velká škoda některou z krásných vůní nekoupit. Mimo toaletních vod, voňavek a parfémů je zde i velký výběr mýdel.

    Hlavní zastávkou je ale velice bohatý státeček Monako. Vysazeni z autobusu jsme ve dvě a opět můžeme nasednout až před půlnocí. Plno času na prohlídku tohoto krásného města - Monte Carla. A že je co prohlížet. Za návštěvu stojí Oceánografické muzeum, kde najdeme jak různé druhy ryb a podmořských potvor, tak i lodě a další věci týkající se námořnictví. Ze střechy je navíc nádherný výhled. Další  krásnou zajímavostí je Exotická zahrada, kde je neuvěřitelné množství různých kaktusů a jeden obří baobab. Určitě stojí za to stihnout otevřenou i Japonskou zahradu. Jediné co mě zatím z celého Monaka zklamalo je místní ZOO. Rozlohou nijak velká, a tak každé zvíře má jen minimální klec, bylo mi jich líto. Málem jsem zapomněla, určitě neminout slavné monacké Casino. Moc krásné, hlavně ty typy aut před ním a před hotely kolem.=) Nádherný je i park před Casinem. Vstup do Casina jen pro boháče, možnost je ale dostat se do menšího Casina, stačí jen dlouhý rukáv a dlouhé nohavice, ty jsme ale zatím nikdy neměli, je tam pěkný vedro.=) V odpoledních hodinách je ideální najít si nějaký flek na přelidněné pláži a osvěžit se v moři. K večeři doporučuji pizzu od pizzaře vedle marketu, nikde jsem nejedla lepčí! Vážně za pár Euro se z ní najedí i 4 lidi, je obří. A také tu mají nejlepčí zmrzlinu u malého kostelíčku na té samé ulici. Výběr z neuvěřitelného počtu a kopce jak blázen!=) V době naší návštěvy  se tu vždy chystají koňské závody, takže se tu najdou koně z různých koutů světa. Velkým lákadlem je také Staré město tyčící se na skále nad městem. Výhodnější je se sem vydat v pozdějších hodinách, úzké uličky už nejsou přecpané stánkaři a davy lidí. Pak je možnost si v klidu prohlédnout knížecí palác, sochu prvního monackého panovníka,justniční palác, kostel i budovu oceánografického muzea. Přímo pod starým městem se nachází slavný monacký přístav plný luxusních jachet. Je možnost si projít trasu Formule 1 i se slavným tunelem. Jelikož se Monako nachází v kopci, jsou zde vybudované výtahy, za chvilku jste nahoře nebo naopak dole. Lepší je se ale projít místními uličkami, dají se tu objevit krásná zákoutí. Výborně tu také funguje bezpečnostní služba. Krásný pohled přináší i noční Monako, zářící přístav, staré město i místní fotbalový stadión.

    Tenhle týdenní kurz jsem absolvovala už třikrát. Zezačátku jsem si řikala, co sem strejdu táhne každý rok znovu a znovu, byl tady snad už 8x. Ale už když jsem tam byla druhý rok, připadala jsem si jako doma. Všechna ta známá místa. A teď doufám, že se tam pojede znovu i příští rok, páč jinak by mi to moc chybělo! Je to tam opravdu návykové!=)

 

    Ještě asi něco k cenám. Bageta je za 1.05 Euro, vynikající "víno s ptákem", oficielně Le Pinson des Gorges za pouhých 2.60 Euro. Pizza v La Palud stojí 8 Euro a ta obrovská v Monaku 12 Euro. Zmrzlina za 2 Eura. Levně se tu také dají pořídit sýry, drahé je naopak pivo, 6 Euro je snad minimální sazba. Voňavka v Grassu myslim stála 26 Euro a mýdlo 4 Eura. To snad pro základní představu stačí.=) Určitě dovolenou v těchto místech vřele doporučuji! Jo a ještě jedna zajímavost, zatim nám tam nikdy nepršelo! Ťuk, ťuk!=)

 

© 2009 - 2016 Světy bez hranic

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode