Slovensko 2010

Po několika letech nastává změna. Poprvé nevyrážíme do Francie do Provance do campu v La Palud ale na Slovensko. Naším cílem mají být Mlýnky, Palcmanská Maša, což je jihovýchodně od Slovenského ráje. Co nás tam asi čeká?

Čtvrtek a pátek 17.-18.6. - přejezd na ubytování v Mlynkách

Jedna věc se ale nezměnila, i letos vyjíždíme ve čtvrtek. Z Prahy vyrážíme po šesté hodině autem já, tatík, Evík a Elka směr Tábor. Rychle zabalit, spapat dortíka a meloun, naložit kola a batohy a hurá na cestu. Jen mám nepříjemný pocit, že nemám něco důležitého. Těsně za Prahou zjišťuji, co to je – mobil! Tatík se mě ptá, zda ho budu potřebovat, kývu, že asi ano, tak šlápne na plyn a jede dál. =) Budu holt muset vydržet týden bez mobilu. Při pomalém popojíždění v koloně se bavíme zkoumáním okolních řidičů. Někteří jedí, telefonují, čtou si…

Okolo půl osmé přijíždíme do Tábora, prozvoníme Bážu a odnosíme kola a batohy k němu do bytu. Tatík má jet odvést auto k dědovi do Sezimáku a nám prý Báža zapne televizi. =) Tak raději jedeme s tatíkem odvézt auto. Prohodíme pár slov s dědou a pak už je čas vyrazit pěšmo zpět do Tábora na autobus. Takže opět vynosit kola a batohy z bytu, ještě že Báža bydlí jen v prvním patře. =) Připojíme se k malé skupince čekajících studentů, Vlaďka už je tu taky a dědulové pomalu také přicházejí. Chlapi si při čekání ještě stihnou dojít na pivo. Pak už ale přijíždí Vašek s autobusem a je čas nakládat.

Z Tábora se vydáváme směr Brno, na videu nám pouštějí film Vratné láhve, ale nějak to nefunguje a tak všichni pomalu usínají. Z Brna přes Trenčín a Žilinu až k nádrži Palcmanská Maša k naší ubytovně Nita v obci Mlýnky. Cestou při vycházejícícm slunci máme nádherný výhled na panorama Malé Fatry, Velké Fatry, Západních Tater, Nízkých Tater a Vysokých Tater. Cesta byla kupodivu náročnější než ta 24 hodinová do Francie. A to jsme jeli jen 11 hodin, děs, jsem jak praštěná.

Pomalu se zabydlujeme v příjemné dřevěné ubytovně Nita a vyrážíme na prohlídku blízkého okolí. Nejprve se vydáváme ve čtyřech (já, Eva, Elka a Vlaďka) po silnici vpravo, obdivujeme místní květenu a nadáváme na místní řidiče. U první vesnice to ale otáčíme, špatný směr a vracíme se. Teď už správně k nádrži Palcmanská Maša a do Dědinek. S chlapama, kteří vyrazili na kolo zde máme ve dvě sraz v hospodě. Teď jen najít nějakou pěknou. Mnohem víc nás ale zaujme jeden z domů nepřehlédnutelných barev. Bože, kdo si může natřít dům těmihle odstíny zelené a ještě do takových tvarů??? Hospůdky jsme tu objevily asi tři, jedna napůl s obchodem, druhá zavřená a třetí ucházející. Času ale máme ještě plno, tak se vydáváme za studentkami po červené značce. Jenže nemáme mapu a nevíme kam to vede, tak to raději po chvíli vzdáváme a vracíme se. Hned v Dědinkách narážíme na tatíka a na ostatní cyklisty, kteří už se šli zahřát na pivo. Směrujeme je k té správné hospodě a dáváme si všichni česnečku a Zlatého Bažanta. Číšník je z nás jemně vykulený a servírka je mimo úplně. =) Navíc za chvilku přijíždějí i studenti, kterým se podařilo dokonce se i během prvního dne ztratit. =)

Do večeře ještě nějaký čas zbývá, a tak ho využiji k dospání deficitu. K večeři potom máme výbornou „chlebovou“ polévku, což je v překladu hrachovka s osmaženým chlebem a těstoviny s omáčkou a masem. Po jídle sedíme ještě u stolu, chlapi sledují fotbal v TV, ostatní hrají společenské hry (karty, kostky,..) nebo jen popíjejí a povídají. Já jsem ale naprosto tuhá, bolí mě hlava, zkouším se probrat sprchou a zeleným čajem, ale je to marné. Raději to balím. Evík ještě přečte pohádku na dobrou noc, která mě skoro probrala! Neuvěřitelný! Pohádka o Slípce Pipce, která si myslela, že padá nebe a rozhodla se to jít říct králi. Cestou potkala několik přátel – Kohoutka Peroutka, Husičku Hubičku, Krocana Zobana a hlavně zákeřnou Lištičku Udičku, která je vlákala k sobě do nory a tam je všechny sežrala až na Slípku Pipku, která se stihla díky Kohoutkovi zachránit. Ale král se nikdy nedověděl o tom, že padá obloha… =)

Sobota 19.6. - dobšinská ladová jeskyně

Budíme se už asi okolo čtvrt na osm, vyzubit, zkulturnit a na snídani. Mají výborný měkký chléb, rohlíky, šunku, čaj, kávu…

Během snídaně ale venku začíná pršet, co pršet, přímo chcát! Co teď? To se asi na plánované žebříky v Zajmarské roklině vydat nemůžeme. Nakonec tedy přichází na řadu plán B. Vláčkem do Dobšinské l´adové jeskyně a zpět pěšky, když už nebude pršet. V deset by nám tedy měl jet vláček z Dědinek. Čekáme na nástupišti a vláček stále nikde. Ten v protějším směru přijel na čas, ale ten náš ne a ne jet. 5 min zpoždění, 10 min, 15 min, 20 min, 25 min…. Dobře, změna, půjdeme pěšky tam a zpátky pojedeme vláčkem, stejně už neprší. Opustíme nástupiště, přelezeme koleje a vyškrábeme se na silnici. Ještě naštěstí nestačíme ani pořádně vyrazit a náš vlak přijíždí do stanice! A tak zase hurá na nástupiště, myslím, že náš hromadný výběh z lesíka do vlaku je krapet vyděsil. =) Kupujeme hromadnou jízdenku a vystupujeme hned druhou zastávku. Po naučné stezce se vydáváme směr Dobčinská l´adová jaskyňa. Ihned se nahrneme k prvnímu stánku se suvenýry a obdivujeme šátky. A ony stojí dokonce jen tři Eura! A tak máme koupený suvenýr hned první den. =) Odtud je to ale ke vstupu do jeskyně pěkný kus cesty a hlavně stále do kopce. Do jeskyně žádné hromadné vstupenky neprodávají, vstup pro dospělé je 7 Euro a pro studenty a důchodce 6 Euro. Do začátku prohlídky se ještě stihneme naobědvat a pak už pořádně zakuklit a můžeme vyrazit do zimy.

Dobšinská l´adová jaskyňa je největší zaledněná jeskyně na Slovensku. Jeskyně byla objevena roku 1870, zpřístupněna veřejnosti byla již rok po jejím objevení a roku 1887 byla elektricky osvětlena (jako první v Evropě). Výška ledu je zde až 25 metrů a je viditelně vrstvený. Z celkové délky jeskyně 1388m je veřejnosti přístupný okruh dlouhý 475 m.

Vyrážíme na prohlídku se slovenským průvodcem, pomalu sestupujeme po kovových schodech dolů do prvního rozlehlejšího prostoru. Je zde zákaz focení, tedy pokud si člověk nezaplatit 10 Euro, ale nikdo to tu nedodržuje. Je to úchvatné, ledové vodopády, stalagmity, stalaktity i stalagnáty. =)  Uměle vytvořené tunely, ohromné vrstvy ledu, nádherné barvy vápence.. Největším prostorem je tzv. Velká síň, kde se nachází ledové útvary zvané Oltář a Studna, v Malé síni zase útvar zvaný Cintorín. Pobaví mě slovenský název pro rampouch – cencúle. A už je načase opět jít ven do tepla. =) Teplo tu sice je, ale opět prší! No nic, to nás nezastaví, můj oblíbený dědula si celou prohlídku povídal s panem průvodcem a ten nám teď za odměnu ukazuje zkratku po modré značce. Prý si to zkrátíme určitě tak o pět km. No, to chci vidět, vůbec bych se nedivila, kdyby to byla taková havlovská „nábližka“. A opravdu se ukazuje, že se nám ten průvodce snad vážně pomstil! Nejprve neuvěřitelný krpál nahoru a potom ještě horší dolů! Do toho ještě ten otravný déšť, šlapeme v pláštěnkách a pončech, někteří dokonce i s deštníkem. Je to tak trošku adventure, jak řekla Eva. Na rozcestí pod kopcem zjišťujeme, že do Stratené je to ještě hodinka cesty. Ta už je příjemnější, podél potoka, jen narazíme na dva žebříky a pár mostků. Holky to ale naštěstí v pohodě zvládnou. Pak už jen mezi obřími listy a jsme ve Stratené. Hmm, podle ukazatele je to pomodré o hodinu delší než po červené! Zatracenej průvodce! =) Někteří zůstávají na vlak, jiní vyrážejí na pivo a na Borovičku a my tři pomalu do ubytovny. To byl teda nápad, že jsme taky nešly na pivo! Opět začíná lejt a cesta vede přes louku, kde je tráva a květena až po kolena! Dosud pohory obstály a zůstaly suché, ovšem po přechodu této louky je z nich pěkný bazén. Ještě překonat dva žebříky a dál po červené až do Dědinek. Vlaďka a ostatní, kteří jeli vlakem už jsou na ubytovně. Rychle zout boty a do teplé sprchy, jééé..

K večeři dnes čočková polévka, kuřecí maso s hranolky a rýží. Dokonce i dortík! =) Báža kupuje lahvinku červeného – to zas bude noc! =) Chlapi opět sledují fotbal a my vytahujeme naše oblíbené Bang! Přidává se k nám i nejmladší člen výpravy, Vláďa. A pěkně nás všechny drtí! =) Báža kupuje druhou lahvinku.. a pokračujeme ve hře. O půlnoci to většina lidí vzdává a jde na kutě, my si s Elkou dáváme ještě Bažanta a hrajeme s Vítkem prší. Kluci nás ještě lákají na diskotéku do Dědinek, blázni, vždyť je půl druhé. Takže my jdeme do postele a oni na diskotéku! =)

Neděle 20.6. - Betliar a krásná horka

Teda to počasí je vážně mrcha! Už zase prší! Takže dnes ani kola ani žebříky. Po snídani tedy Vašek odpojí přívěs a autobusem nás vyváží na výlet. Jelikož se zde konají nějaké automobilové závody, musíme oklikou. První zastávkou je Betliar, kde vyrážíme na obhlídku zahrady místního zámku. Mají tu mnoho zajímavých dřevin – červený buk, obrovské modříny, liliovník tulipánokvětý, gingo bilobu, obří magnolii, roztřepenou lípu.. a také mnoho zajímavých staveb, velké jezero, velký vodopád, šneky, jen medvěda žádného. =) Sluníme se na lavičkách, svítí Punťa, vyfotíme se u děla a je čas pokračovat dál.

Druhou zastávkou je nedaleká Krásná Horka. Tato národní kulturní památka určitě stojí za prohlídku. Vstup pro dospělé je za 4,50 Euro a pro studenty za 2,50 Euro. Prohlídka trvala cca hodinu a během ní jsme si prohlédli zbroj a zbraně, nábytek, obrazy, sochu psíka,  doplňky a vybavení hradu. Ale také pohřební kočár, pohřební místnost a hlavně přirozeně mumifikovanou Žofii Andrássy. Celá prohlídka tak na závěr působila trošku morbidně.

Nedaleko také stojí mauzoleum rodu Andrássyovců.

Jelikož pod hradem místo restaurace byly jen kolotoče, vyrazili jsme autobusem do nedaleké Rožňavy na oběd. Někteří vyběhli nejprve na nákup sýrů do Tesca. Usedli jsme na náměstí v jedné z restaurací, dali si Bažanta a nějaký ten dlabenec.

Domů se již vracíme přímou cestou, jenže závody ještě neskončili, a tak jsme nuceni čekat v Dobšiné. Půl hodinová přestávka se ale nakonec vyplatila, odměnou za ní je nám nádherná promenáda vytuněných aut, formulí a tahačů. Hned před námi zastaví Maďar ve formuli a nám to nedá a všichni se seběhneme okolo jeho vozu, abychom se podívali, kolik tam má místa. Chudák! Ale moc místa tam tedy není…

Teď už nám nic nebrání v cestě domů. Skoro je dobře, že ráno pršelo, páč na kole by to byla docela pěkná štreka. K večeři máme objednané typické Slovenské jídlo – halušky. A to dokonce na tři způsoby. Každý si nandává od každého trochu. Tvarohové, s brynzou a se zelím. Mňam, ten špek je úžasný! A nejlepčí nakonec asi byly ty tvarohové.. =)

Po večeři se vrháme na společenské hry, kostky, Vlaďka válí, a Bang!, Vláďa válí!=)

Pondělí 21.6. - Zajmarská roklina

Konečně neprší! Jen mží a to je výhra, můžeme na žebříky! Vydáváme se tedy směr Biele Vody a Zajmarská roklina. Na jejím začátku se od nás odpojuje Eliška s Vlaďkou, které mají závratě z výšek, a tak by pro ně žebříky nebyly ta správná volba. Jenže žebříky nebyly dnes ta největší překážka. Tou byla vyšší hladina vody a tudíž překonávání potůčku po kamenech. Hned při prvním přelezu máme prvního, který se nedobrovolně vykoupal, snad už jich víc nebude. Nu, na trénink balancu je to tu ideální. Žebříky jsou kovové a celkem kloužou, ale je to tu nádhera, vodopády, popadané stromy, typický Slovenský ráj. Zajmarská roklina je ale jen začátek dnešní cesty. I když pro studenty i konec, jsou nějací lemrózní.

Nejprve se tedy vyfotíme u dřevěné medvědice, někteří se přebrodí přes louku ke kozám a koním a vyrážíme po žluté dál. Míjíme krapet se rozpadající traktor na tahání dřeva a po příjemné asfaltce až pod Havraní skálu. Zde potkáváme ranní předvoj, obědvají. Přidáváme se, síly se nám budou do toho kopce hodit, čeká nás 300 m převýšení. Nejprve to vypadá jako příjemný kopec, ale zdání klame a za chvilku funíme do pořádného krpálu. Od jedné cedule k druhé, už aby byla ta poslední. Na vrcholku je ale nádherně. Okraj skály a pak už jen nekonečná hustá mlha. =) Jen co s Evou vylezeme na vrchol nutí nás to zakřičet si z plných plic. Vrcholové fotky a ještě se pokochat mlhou, úplně svádí k tomu do ní skočit, ale to by nebyl dobrý nápad. =) Po nás přichází tatík a kupodivu si také zakřičí. =)

Čekáme na ostatní a dohadujeme se, kterým směrem půjdeme dál. Buď zpět dolů, tím šíleným kopcem a přes klády na zelenou, nebo pokračovat dál po žluté. Než to stačíme dopromyslet, doráží Báža a ostatní, pokračujeme tedy po žluté. Sestup touto cestou je mnohem příjemnější než výšlap tou opačnou. Ovšem díky našemu zadumání jaksi přestaneme sledovat značku a až pozdě si všimneme, že okolo žádná není. Pokračujeme ale dál po asfaltové cestě až k hlavní silnici. Jenže kam odtud? Doprava nebo doleva? Pokoušíme se stopovat, aby nám někdo poradil. Naštěstí se nad námi jeden mladý Slovák slituje a zastaví. „Dobrý den, my jsme se ztratili a potřebujeme se dostat do Stratené..“ =) Bohužel je to opačný směr než kterým jede, mají to ale být jen asi 2-3 km. Vyrážíme tedy pěšmo. Píšeme Bážovi v které hospůdce sedí, ale oni jsou prý ještě stále na cestě. Omrkneme tedy jízdní řád autobusu, který už žádný nejede, a vlaku, který jede za tři čtvrtě hodiny.

Scházíme se se zbytkem skupiny a vyrážíme se posilnit do hospůdky. Čajík s rumem, polévka, Bažant, borovička, bramboráčky se špekem a hlavně Tatranský čaj! Nějak se ale pozdržíme déle a vlak nestihneme, čeká nás tedy opět cesta pěšky domů po červené. Jestli ta louka zase bude tak mokrá jako minule.. Ale naštěstí fouká silný vítr, který ji stačil vysušit. Větší problém většině činí ty panáky. U polomu se vydávám dolní cestou a Eva horní. Za polomem se ale ty cesty nespojují. Pokouším se pískat a kupodivu mi to jde, asi na to mají panáky dobrý vliv. =) Žádná odpověď ale nepřichází a tak si říkám, že počkám až za lesem, tam se minout nemůžeme. Před Evou jde jeden z dědů a cestou z malého kopečku hodí pěknou tlamu, jj, to jsou ty panáky. Večer se nám dokonce přiznává i Báža, že se cestou vymázl. =) Cestou z Dědinek si dokonce staříci zpívají!

Po příchodu na ubytovnu rovnou míříme do společenské místnosti, abychom se o své zážitky podělili s Vlaďkou, Elkou a řidičem. I přesto, že jsme přišli asi o tři čtvrtě hodiny později na večeři, není to problém, paní domácí nám ji po chvilce servíruje teplou. Je zlatá! Poslední večer na ubytovně, popíjíme pivko, tentokráte již Mnicha a opět se pouštíme do společenských her. Při Bang! se k nám tentokráte přidávají i studenti Vítek s Pavlem a jejich počáteční zmatení z této hry je úžasně roztomilé. =) Ponocování ale dnes není možné, ráno musíme brzy vstávat, tak jen zaplatit účty a dobrou noc.    

Úterý 22.6. - Spišský hrad

Snídani máme zajištěnou již na půl osmou ráno, abychom v půl deváté měli již zabaleno a mohli vyjet. Dnes měl být ještě plnohodnotný výlet a do Čech se mělo jet až přes noc, ale to počasí je čím dál tím horší. V noci jsem měla pocit, že nám snad musí uletět střecha. =) Přesto, že míříme rovnou na hranice, máme zastávku ve Spišském Podhradie. Odtud vyrážíme na výšlap na Spišský hrad. Ale dostaneme se jen asi 100 m daleko od parkoviště, jelikož tam chodníček končí a začíná bažina. Páni, památka UNESCO… Vyrážíme tedy alespoň na prohlídku Spišského Podhradie, ale to je ještě zoufalejší, rozpadající se domy, vymlácená okna a podivní obyvatelé..

Jedeme tedy k nedalekému léčivému prameni. Fuj, smrdí po síře. =) A poslední zastávkou před cestou domů je nákup domácích ovčích sýrů. Nejen, že jsme se do toho malého krámku nemohli vecpat, ale taky jsme ho téměř vykoupili. Nejvíc na dračku šel Oštěpok, Parenica, Nitě a polštářky v podobě krávy. =) Pro zabavení nám byl puštěn film Pelíšky a ještě než skončil, už jsme byli v Táboře. Tak zbývá už jen vybalit a rozloučit se se všemi starými a novými známými. Třeba zase za rok na viděnou..

Odkazy

Naše ubytovna - https://www.nita.sk/

Popis zajímavých míst v okolí - https://palcmanska-masa.slovenske.cz/okoli/

Zámek Betliar - https://www.gemer.sk/ciele/betliar/cz.html

Krásná Horka - https://evaicka.blog.cz/0608/krasna-horka

Dobšinská ledová jeskyně - https://www.slovensky-raj.org/jaskyne-raj/jeskyne-raj.php

Spišský hrad - https://www.spisskyhrad.sk/