cestopisy z putování po Čechách a po Evropě

Přírodní rezervace SOOS a Mariánské Lázně

Na již pátý výlet s naší obcí vyrážíme na západ od Plzně. Už dlouho mám v merku jedinečnou přírodní rezervaci SOOS a k ní jsem přihodila prohlídku krásných Mariánských Lázní se Zpívající fontánou. Vše zakončíme večeří v restauraci Stará Sladovna v Chodové Plané.

Sraz na návsi máme tentokráte netradičně v 8:30. Přišlo mi zbytečné vyjíždět už v 8:00, když takhle bychom měli mít na všechno dost času. Jenže to jsem se dost mýlila… =) Náš řidič je totiž trochu zmatkář a místo na SOOS nás doveze na Kladskou. Je to krásná vyhlídková jízda, o tom žádná, místní krajina je skoro až pohádková, ale nabereme díky tomu hned pro začátek víc jak hodinu zpoždění. Tolik k plánování… =)

Na druhý pokus již tedy správně zastavujeme na parkovišti u přírodní rezervace SOOS. Okamžitě naběhnu na kluka na pokladně, kterého trochu vyděsím, když mu radím, kolik jaké vstupné stojí a kolik by mu to mělo nakonec vyjít. =) Poté už každý po vlastní ose míříme na naučnou stezku a do muzeí.

Národní přírodní rezervace SOOS patří mezi nejvýznamnější přírodní rezervace u nás. Na ploše 221 ha se rozprostírají rozsáhlá rašeliniště a minerální slatiniště. Typické pro přírodní rezervaci SOOS jsou tzv. mofety (nesprávně někdy nazývané bahenní sopky). Oblast SOOS byla vyhlášena rezervací již v roce 1964.

Přímo po dně vyschlého jezera vede necelých 1,5 km dlouhá naučná stezka. Místním unikátem je bezmála 7 m silný křemelinový štít, který vytvořili jednobuněčné řasy rozsivky s křemičitými schránkami. Návštěvníky sem však především táhnou tzv. mofety neboli z puklin unikající suchý oxid uhličitý o teplotě nižší než 100°C (většinou 20°C-30°C). Za deště se tyto pukliny zaplňují vodou a vznikají malá bublající jezírka (často nesprávně označovaná jako bahenní sopky). Vyvěrají tu také dva minerální prameny – Císařský pramen a pramen Věra.

Rašelina a slatina se zde těžila od 19. století, nejprve jako topný materiál a později především pro lázeňské účely. Zároveň se těžila křemelina na výrobu žáruvzdorných cihel, izolačních obkladů a prášků.

Místní půda je prosycena solemi z minerálních pramenů a za sucha je pokryta krystalky bílé Glauberovy soli (používá se jako projímadlo), červenavě zbarvenými oxidy železa a žlutavými a zelenavými krystalky různých síranů. Díky vysoké koncentraci solí v půdě zde najdeme ojedinělou floru a faunu.

V areálu si dále můžeme prohlédnout Muzeum SOOS s expozicí Příroda Chebska a Příroda SOOSu a expozicí Ptačí svět Chebska, pavilon s expozicí Dějiny Země s modely dinosaurů v životní velikosti a velkoplošnými reprodukcemi obrazů Zdeňka Buriana, geologický park, stanici handicapovaných živočichů a dančí oboru.

Naučná stezka, vedoucí po opraveném dřevěném chodníku, nás provede nejprve krajinou bříz až k Císařskému prameni, který je možné ochutnat. Většina lidí se po něm ošklíbá, ale mně opravdu chutná.

Dál začíná být okolí dramatičtější a brzy se objevují také první mofety. Osmělíme se a zkusíme do jedné ponořit ruku, jsou studené, jemně smradlavé a příjemně probublávají.

Asi ve dvou třetinách naučné stezky ústí dřevěný chodníček na asfaltovou silnici vedoucí podél úzkorozchodné železnice Kateřina. V tuto dobu už by žádné vláčky jezdit neměly, dle internetu skončil provoz již minulý víkend. A tak si v klidu vyšlapujeme přímo po kolejích, hrajeme si na mašinku, když někdo najednou volá: „Pozor vlak!“. Ještě že jezdí tak pomalu a máme dostatek času uhnout mu z cesty. Malinké vagóny, původně používané v dolech, jsou nacpané turisty.

Odbočkou přes koleje dojdeme k prameni Věra, vyvěrajícího do velkého dřevěného vědra. Pramen není pitný a nedoporučuji ani k němu nějak intenzivněji čichat…

Po asfaltce pokračujeme až k železniční stanici Nový Drahov. Nedojdeme ani moc daleko za ní a přijíždí historická parní lokomotiva, která na nádraží zastavuje. Spolu s množstvím dalších turistů si ji jdeme prohlédnout zblízka, je nádherná, ale pěkně kouří. Neplánovaně náš výlet vyšel na den železnice v Chebu.

V muzeu si prohlédneme expozice vycpaných ptáků a dalších zvířat doplněnou sbírkou kamenů. V další budově si zase prohlédneme makety několika dinosaurů a pračlověka v životní velikosti a ilustrace pravěku od Zdeňka Buriana.

Drobně se občerstvíme u stánku s venkovním posezením a jdeme ještě nakouknout do místního „depa“. Na vagónku s lavičkami se sluníme a čekáme na návrat vláčku s téměř polovinou účastníků zájezdu nejrůznějšího věku.

Při přejezdu z rezervace SOOS do Mariánských Lázní se řidič opět vytáhne, když odmítá poslouchat navigaci a opět si slušně zajedeme. To už ve mě pění krev a musím si dát slivovici, abych ho nezabila. S dalším zpožděním tedy přijíždíme nahoru k parku miniatur. Bohužel se nedá dojet až ke vstupu, jelikož probíhají svatováclavské slavnosti a chystá se průvod. Vyskáčeme tedy z autobusu na rozcestí u Kamzického jezírka a ke vstupu do Boheminium parku pokračujeme po svých, dokonce cestou potkáme onen průvod se sv. Václavem na koni.

Vstupné do parku je pro dnešek sníženo téměř o polovinu, krásné datum jsem vybrala. =)

Park Boheminium leží nad Mariánskými Lázněmi, asi 1 km od centra města, poblíž hotelu Krakonoš. Na necelých 6 ha je k vidění již přes 60 miniatur více či méně známých českých památek a každým rokem přibývají další. Modely jsou vyrobeny z plastu, tak aby odolávaly povětrnostním vlivům. Jedná se o věrné kopie skutečných staveb v měřítku 1:25, zmenšenina tak umožňuje představit architekturu i formu daného objektu, tak jak bychom ho spatřili z letadla. Exponáty jsou náročným umělecko-řemeslným výrobkem, jehož cena přesahuje i statisíce korun. Park byl pro veřejnost otevřen poprvé v roce 1999.

Postupně procházíme po pěšinách okolo jednotlivých modelů, které jsou fascinující. U některých nás překvapí jejich rozlehlost, jiné vůbec neznáme a u mnoha nás zaujme jejich doplnění postavičkami, které budovám přidají příběh.

Velký úspěch samozřejmě mají interaktivní modely, především hasící parník. Děti si nechají pomalovat obličeje, probíhá zde také divadlo a o občerstvení není nouze.

Část lidí jede do centra města nedalekou lanovkou, která je nejstarší kabinovou lanovkou u nás. My ostatní scházíme dolů pěšky se zastávkou na rozhledně Hamelika (nebo spíš výběhem na rozhlednu).

Rozhledna Hamelika se nachází na stejnojmenném vrchu v nadmořské výšce 723 m. Kamenná válcová věž je vysoká 20 m a vede na ní 120 schodů. Název Hamelika pochází z německé výslovnosti dřívějšího označení „Homolka“. Autorem stavby je architekt Fridrich Zickler, který stavbu pojal jako romantickou ruinu fiktivního mariánského hradu. Rozhledna byla postavena roku 1876. Vstup na rozhlednu je zdarma.

Trošku ženeme, abychom neprošvihli hlavní atrakci Mariánských Lázní – Zpívající fontánu, přece jen nabrané zpoždění je znát. Ale nakonec přicházíme dostatečně v předstihu, abychom zabrali dobrá výhledová místa. V 17:00 se rozezní první tóny skladby Vzpomínka na Mariánské Lázně od Karla Zicha a fontána začíná tančit.

Zpívající fontána se nachází v srdci Mariánských Lázní u hlavní kolonády. Zpívající fontána byla vybudována v letech 1982 – 1986 v rámci rekonstrukce promenádního prostoru areálu Maxima Gorkého. Autorem návrhu fontány je akademický architekt Pavel Mikšík. V mělké kruhové bazénové míse o průměru 18 m je usazena dvanáctidílná plastika kamenného květu se středem z vyleštěné nerezavějící oceli. Lem fontány, dlažba bazénu i plastika jsou z Liberecké žuly. Fontána má deset základních střikových systémů. Fontána se rozeznívá denně od 7 hodin, každou lichou hodinu a skladby se střídají v pravidelném rytmu. Ve večerních hodinách (ve 21:00 a 22:00) je celá show obohacena o projekci s barevným osvětlením. Autorem první hudební skladby „Hudba pro fontánu“ je skladatel Petr Hapka. Následovaly další skladby z díla F. Chopina, W. A. Mozarta, J. S. Bacha, Ch. Gounoda, B. Smetany, A. Dvořáka a dalších. Rozvrh skladeb je zveřejněn na stránkách města.

Po doznění posledních tónů se vydáváme nejprve ochutnat Rudolfův a Karolinin pramen. Někteří se i pokusí zatančit si valčík dle rytmů pouličního umělce. Prohlédneme si Hlavní lázeňskou kolonádu nebo také Kolonádu Maxima Gorkého.

Centrem lázeňského života vždy byly kolonády. Hlavní lázeňská kolonáda je novobarokní stavba z let 1888 – 1889. Byla postavena podle projektu vídeňských architektů Miksche a Niedzielského. Stavba byla odlita v železárnách Blansko a smontována na místo původní uzavřené lázeňské promenády. Kolonáda litinové konstrukce s rozměry 119 x 12 m je zdobena cyklem nástropních fresek na motiv „Touha člověka létat“ a bronzovými reliéfy na stěnách.

Další zastávkou je specializovaný obchod s lázeňskými oplatkami, kde nakoupíme dárky i něco sladkého na zub. Usadíme se na lavičku a necháváme na sebe působit příjemnou atmosféru města. U vedlejšího stánku ještě ochutnáme víno, když už nemají burčák, a míříme k autobusu.

Na zaslouženou večeři zastavujeme v Chodové Plané v restauraci Stará Sladovna. Původně jsem chtěla do proslulé restaurace Ve Skále, ale ta byla už měsíc předem totálně plná. Na to, že mají plno, dostaneme pití i jídlo poměrně rychle. S pivem po jídle už je to o poznání horší. Jídlo ale bylo vynikající, záchodky naprosto geniální a děti (nejen děti) se taky pobavily.

 

Vstupné

Přírodní rezervace SOOS

Dospělí - 90 Kč

Děti - 30 Kč

Důchodci - 80 Kč

Boheminium park

Dospělí - 150 Kč

Děti - 100 Kč

Důchodci - 100 Kč

 

Odkazy

Přírodní rezervace SOOS

Boheminium park

Mariánské Lázně

Restaurace Stará Sladovna

 

Autorem fotografií je tentokráte Lucka.

© 2009 - 2016 Světy bez hranic

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode