cestopisy z putování po Čechách a po Evropě

BreTagně - NOrmandie - Belgie 2009

Do teďka nechápu, proč jedno auto vyjíždělo napřed, když jsme ho stejně ráno dojeli. Aaaaa.... už vim, Báža chtěl spát na parkovišti.=) Jo, tak nějak vypadala naše letošní dovolená.. Tentokráte tedy do nejdivočejší části Francie - Bretagne, pak přes Normandii do Belgie.

Nechápu čim to, ale nějak všichni měli hádací tendence. Občas to bylo nepříjemné, ale večerní debaty na různá témata byly docela zábavné.=) Každý večer jsme se také pustili do některé společenské hry. Nejčastěji to bylo Carcassone, několikrát kostky a dokonce i šachy. U toho jsme samozřejmě popíjeli místní vínko.

V Bretagni jsme měli zamluvený dům v Pleumeur Bodou. Byl velice levný, na ten týden vyšlo ubytování na jednoho asi na 3000. Navíc byl moc hezký, dvoupatrový. V prvním patře velká společenská místnost s krbem, vybavená kuchyň, ložnice a koupelna se záchodem. Byl odtud také výlez na zahrádku se sezním. V druhém patře se nacházely čtyři další ložnice a koupelna se záchodem. Majitel byl velice milý muž, ale měli jsme štěstí, že Tomáš umí francouzsky, jinak nevím, jak bychom se zde domluvili...

Hned prví den jsme nadšeně vyrazili k moři, oděni do plavek a přes ně jen tílko a kraťasy. Trošku rána pod pás, když jsme na pobřeží vystoupili z auta a málem umrzli...=) Lidi na nás koukali jak na exoty, není divu, když sami měli dlouhé rukávy i nohavice.=) Nu, tak jsme udělali jen jedno rychlé zmrzlé foto a zas zapadli zpět do auta. Ale my se tak rychle nevzdáváme, z nedalekého výhledu jsme si vyhlédli ideální pláž a už se tam hrnuli. Rychle se nás pár odvážlivců vysvléklo na vylidněné pláži do plavek a šup do moře. Nejdřív trošku šok, ale nakonec to docela šlo...=)

Druhý den povinná obhlídka okolí, keltská vesnička, telekomunikační středisko a hlavně menhir, náš první menhir!!=)

Teprve při výletu na Ile de Bréhat jsme zjistili, jak velký rozdíl hladin moře je při přílivu a při odlivu. Při procházce po těchto ostrovech z červené žuly jsme došli až na konec k majáku.

Při zpáteční cestě trajektem na nás zaútočil nějaký pěkně oprsklý racek. Nic si ale nevyloudil, jen si ho každý vyfotil, a tak letěl obtěžovat na další trajekt. Při krmení racků vážně pozor, oni se pak na člověka vrhnou a těžko se jich zbavuje, Eliška by mohla vyprávět..=)

Velice zajímavá byla katedrála ve městečku Tréguier. Za ten týden jsme navštívili několik francouzských katedrál a postupně mi začaly splývat, ale tahle ne. Uvnitř měla obrovskou dřevěnou sochu Krista v dost netradiční poloze a jedna z jejích třech věží byla zdobena znaky z karet. Navíc vitráže byly zdobeny nikoli náboženskými ale válečnámi motivy.

Po prohlídce Granit Rose jsme vyrazili na výlet do Dinanu, středověkého kamenného městečka s hrázděnými domy.

Je známé svým typickým pohledem z hradeb na kamenný most. Hezčí ale bylo až město, které jsme ten den navštívili jako druhé - St. Malo.

Najít tady místo k zaparkování nám dalo pěkně zabrat, parkovišť tu mají plno, ale všechny totál plný.. Včas navštívit místní pevnost. Tedy hlavně ji včas opustit, dřív než přijde příliv a my bychom tam zůstali až do zítra..=) Potom po hradbách okolo celého městečka a na konci přes centrum zpět. Úzké uličky, kamenné domy a plno kostelíků. V těchto zákoutích, kam jsme se dostali, jsme už moc lidí nepotkávali, turisté se asi zdržují jen u hradeb a v hlavní části plné restaurací a krámků se suvenýry. Cestou domů jsme se ještě zastavili na Cap Fréhal. Fičelo to tady jak blázen, ale díky tomu to mělo jedinečnou atmosféru. Přesně tak jsem si přestavovala pobřeží Bretagně - majáky, vítr a vlny bičující o kamenné pobřeží.

Další den jsme se místo na pobřeží vydali do vnitrozemí Bretagně. Mimo jiné i na nejvyšší horu této části Francie.

No, sice nejvyšší hora, ale má pouhých 384 m n.m.=) Odtud k paleotickému dolmenu - překladu. Najít ho dalo trošku zabrat, ale nakonec se povedlo. U něj byly dva stoly, ideální místo na obědovou pauzu. Hlavním bodem tohoto dne ale byla procházka okolo městečka Heulgat. Po vyznačené trase přes Ďáblovu jeskyni, kámen, kterým jde hnout jen z jednoho místa, Artušovu jeskyni, kamenné moře až k žampiónu.

Další den opět na pobřeží, tentokráte na to západní. Dopoledne k majáku St. Mathieu u něhož se nachází jak bývalé opatství, tak i Atlantský val. Bohužel jsme sem vyrazili už dopoledne, tedy při odlivu, moře tedy bylo klidné a atmosféra rozbouřených vln nás tentokrát minula.

Druhá zastávka byla ve městě Brest. Na to, že bylo v průvodci popisováno jako moderní město, tak jsme zůstali koukat. Takové trošku komunistické stavby. Nic k vidění, ani ten pověstný most nestál za nic. Když už jsme ale byli na místě, navštívili jsme alespoň místní Oceanopolis skládající se ze 3 pavilonů - polárního, mírného a tropického. V každém z nich se nacházely rostliny a zvířata daného pásu. Nás všechny ale nejvíce zaujali žraloci.=)

Ještě před odjezdem samozřejmě musíme ochutnat místní kuchyni. Jsme ve Francii, a tak to jsou mořské plody. Tomáš sice francouzsky umí, ale přeložit všechny mořské potvory bohužel ne. Takže každý prostě ukáže na název, který mu připadá sympatický...=)

Jelikož jsme číšníky vyšokovali už tím, že jsme si všichni objednali pivo a nikoli víno, tak je tento postup nijak nevyvádí z míry. Někteří z nás jsou natolik moudří a neodvážní, že raději dají přednost kuřeti. Nás pár odvážných dostane na talíř známé i méně známé potvůrky. Ty Zuzčiny se dokonce ještě hýbou! FUJ! No myslím, že mořské plody už si zase nějaký čas nedám...=)

Po týdenním pobytu v Bretagni jsme se pomalu začali přesouvat východním směrem. Hlavní zastávkou byl Mont St. Michel ležící na pomezí Bretagně a Normandie. Další ze slavných turistických památek Bretagně, asi dokonce ta nejznámější.

Opatství, které je podle odlivu a přílivu buď ostrovem a nebo poloostrovem. Při odlivu se na kilometry kolem táhnou pohyblivé písky. Po kilometrové hrázi se dostaneme od obřího parkoviště k samotnému městečku... A hurá do tlačenice, úzkou uličkou mezi obchody až k samotnému opatství. Kdo chtěl vyrazil na prohlídku. Pro studenty dokonce zadarmo! Po samotné prohlídce nám zbývala ještě asi půl hodinka času a podařilo se nám objevit i místní muzeum. Opět pro studenty zdarma! Skládá se ze čtyř částí, my máme čas jen na dvě a to ještě jemně za klusu. Prohlídneme si ale mučírnu, lodě, zbraně, uzly, panenky,...

V Normandii začínáme prohlídku na Omaha Beach. Památník a pláže táhnoucí se na kilometry daleko.

Cestou potkáme i několik muzeí, kde jsou k vidění bunkry, zbraně, tanky i lodě, v kterých vylodění probíhalo. Běhá z toho mráz po zádech. Stejně tak při kilometry se táhnoucích bílých křížích. Poslední zastávkou Normandie je Pegasus Bridge, místo, které bylo jako první dobyto.

Další nádhernou zastávkou s problémem parkování je Alabastrové pobřeží u městečka Étretat. Jsou zde tzv. sloni. Tedy brány vytvořené v bílém kameni. Tady by se člověk mohl kochat celý den.

Týden utekl jako voda a Francie je za námi, dovolená ještě ale nekončí. Před sebou máme ještě týden v Belgii. Ta už mě ale nenadchla tolik jako Bretagne. Navštívená města jsou si velice podobná, cihlové domky s ustupujícími štíty.

Nejkrásnější atmosféru měly Bruggy, kde jsme také strávili tři dny. Místní náměstí s osmibokou věží určitě stojí za zhlédnutí. Stejně tak i další uličky tohoto města. Krámky s pralinkami a čokoládou, jen dost drahou. Krámky s krajkou i suvenýry. Ochutnávka piva se také nesmí opomenout.=) Chlapy asi nejvíc z celých Brugg nadchl otáčecí most, kvůli kterému se dokonce dali i do běhu, aby ho viděli v činnosti!=)

Na další výlet v Belgii se dělíme na dvě části, jedna, ta početnější, vyráží do Antverp, a my do Ypres. Ypres je malé malebné městečko, které nás vážně nadchne, i krátká procházka parkem podél řeky.

Odtud pak vyrážíme do muzea, které je pro studenty za 1 Euro a uvnitř krom typických válečných artefaktů je možné přičichnout k vůni, spíš puchu, iperitu, chlóru a dalších bojových plynů. Je zde také podle původních výkopů udělané ležení, kryty, nemocnice i ubikace. V parku probíhají ukázky bojů. Navštívíme také hřbitovy britských vojáků. Jejich náhrobky jsou také z bílého kamene, ovšem nikoli do tvaru kříže. Na některých z nich nejsou ani uvedena jména, jen "a soldier of the great war". Tyto hřbitovy mají mnohem příjemnější atmosféru, u každého hrobu roste několik barevných květin. Na všech hřbitovech je pak perfektně udržovaný trávník. Nic z toho ale nepřekoná ten pocit když člověk prochází mezi tím nekonečným počtem náhrobků a pročítá věk padlých.

Dalším známým belgickým městem je Gent. V době naší návštěvy se zde zrovna připravoval nějaký festival a byl tu docela zmatek. Navíc už tu ani nebylo moc co k pokoukání. Domky stejné jako v Bruggách, kostely a katedrála.

Poslední naší zastávkou byl Brusel, hlavní město Belgie a sídlo evropského parlamentu. Náš hostel se nacházel mimo centrum, v muslimské čtvrti. Ihned jsme se shodli, že nebudeme riskovat pozdní příchody. Do centra ale nebylo daleko. Nejprve jsme všichni vyrazili na hlavní náměstí, zlato kam se podíváš.

O pár ulic dál se nachází socha čůrajícího chlapečka. Druhý den už jsme museli využít místní hromadnou dopravu. Koupili jsme si celodenní jízdenku asi za 4 Eura a vyrazili po památkách. Rozhodně je v Bruselu co k vidění. Evropský parlament, obří slkeněná budova. Z jeho zadní strany se ale nachází velice příjemný park. Nedaleko je moderní čtvrť, sklo a ocel. No, oproti moderní čtvrti v Příži je to pěkná nuda. Mně se nejvíce líbila bazilika Sacre Coeur, která je trošku takovou parodií na gotické katedrály.

Dost mě překvapila výška Atomia, nečekala jsem, že má přes sto metrů.

Jelikož jsme výhled měly už ze střechy jednoho z místních domů, tak jsme ani nahoru nešli. Z vrcholku poslední z molekul si člověk za 20 Euro mohl sjet na provaze. Dole bych řekla, že někteří jeli i 100km/hod. Chtěli jsme se také zajít podívat do proslulé Malé Evropy, ale cena 15 Euro nás odradila.

 

Mapy navštívených míst

© 2009 - 2016 Světy bez hranic

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode