cestopisy z putování po Čechách a po Evropě

Kokořínsko

Mšeno - Sedlec - Kokořínský Důl - hrad Kokořín - Pokličky - Obří hlava a žába - Mšeno

Délka trasy: 16 km

Už dávno mám vyhlídnutou oblast Kokořínska k nějakému jednodennímu výletu. A konečně máme už i čas opravdu vyrazit. V úterý ráno se sejdeme s Eliškou na zastávce a vydáváme se na Černý most, odkud nám z nástupiště č.7 odjíždí v 10:00 autobus do Mladé Boleslavi. Jízdenka stojí 60 Kč a za 40 minut jsme na místě. Zde máme půl hodinku na přestup na vlak. Seznamujeme se s klukem a holkou, kteří také míří do Mšena a dohodneme se na tom, že si koupíme společnou jízdenku. Na jednoho to vychází asi na 27 Kč. Oni ještě využívají pauzu k občerstvení a my už jdeme čekat na peron. V 11:16 vyjíždíme vláčkem do našeho výchozího bodu – do Mšena. Cestou ale začíná pršet, nejprve jemně, poté se ale pořádně rozprší. Víme kdy vyrazit na výlet..=) V Mšenu ale pomalu přestává, a tak si natáhneme ponča a vyrážíme na cestu.

Hned za nádražím začíná červená značka, která nás převede přes celé městečko, okolo řůžovo-žlutého domova seniorů, krásné radnice i místního kostela. Od rozcestníku pokračujeme i dále po červené. Je to trošku jako procházka pralesem, všude podél cesty kopřivy, na zemi mokrý jíl, který je jako klouzačka. A vylézt sebemenší kopeček nás stojí mnoho sil.=) Fuj, za chvilku jsme jako čuníci. V Sedlci nás nejprve nadchne pěkný sklípek a poté i veškeré domky okolo. Je to velmi příjemná vesnička. Jenže se tak zakoukáme, že se nám podaří ztratit značku. Nezbývá než se tedy vrátit. Ááá, my jsme hned za rozcestníkem špatně zahnuly. Hned na začátku této cesty nás pobaví cedule „jezdi pomalu, jsou tady děti a žáby“. Smějeme se ale jen do té doby, než uděláme prvních pár kroků a vše okolo našich nohou začne skákat! Jsou jich tady snad stovky! Dáváme tedy pozor, kam šlapeme a za chvilku se ocitneme opět na místě, kam jsme došly, když jsme se poprvé ztratily.. Ehm, opět jdeme špatně! =) A tak zpět a již správně opět mezi kopřivy. Ty ale po čase vystřídá příjemná cesta lesem mezi skalami, která vede až na rozcestí U Grobiána. Odtud pak podél vody, kde roste stulík a rybáři se pokoušejí něco chytit, až ke Kokořínu.

Zde nás čeká výšlap po modré značce, jen několik desítek schodů. =) Ale medvěda zde bohužel také nemají. Hrad je ale krásný. Zakupujeme lístek jen na věž za 20 Kč a vyrážíme po dalších schodech vzhůru. První část je v pohodě, to je po kamenných schodech, ale ta druhá je po dřevěných a opravdu tu není místa na zbyt. Z vršku je ale celkem pěkný výhled. Cesta dolů je pak o něco obtížnější. Žádná světla ani okna, takže místy jde člověk úplně potmě. A Eliška se svými závratěmi má co dělat! Ještě několik fotek hradu a opět po schodech dolů.

Jelikož už je po třetí hodině a my ještě pořádně nejedly, usedáme v místní restauraci na „oběd“ . Eliška si dává „Pobudu“ a já typický „smažák“. A samozřejmě malou Plzeň. =) Asi po hodince vyrážíme opět na cestu a konečně je potkáváme, naše spolucestující z vlaku! No čeká nás ještě pěkný kus cesty.. Nejprve dva km ještě po červené na Pokličky. Asi nejznámější skalní útvar v této oblasti, který vznikl nestejnoměrným zvětráváním pískovcových usazenin. Ty jsou zákeřně na vršku a vedou k nim opět schody! Odpočíváme a kocháme se.

Dál pokračujeme po modré až ke skalnímu útvaru nazvanému Obří hlava a Žába. Zde zjistíme, že náš vlak, který má jet v 18:31 ani náhodou nestíháme. No, nevadí.. Snažíme se rozpoznat podobizny v kamenech. Dokonce se nám nejprve podaří nalézt nepravou žábu. =) O kousek dál máme možnost vyfotit se jako vojáci. Na rozcestí se žlutou Cibulkovo stezkou se vydáváme po ní. Teď už máme času habaděj. Žlutá nás dovede až do Bludiště, kde tedy také pěknou dobu bloudíme, doprava, doleva, nahoru, dolů.. Obdivujeme nádherný strom, slézáme po řetězech, po žebříku, po kořenech.. =) Jako na Slovensku! =) Je to tu super!

Když se konečně vymotáme ven, Elka volá Míše, v kolik nám jede další vlak, v půl deváté, tak je ok. Pomalu se tedy vracíme po zelené a modré značce do Mšena. Cestou ještě mineme pomník Mistra Jana Husa (zrovna dnes!!=)) a také malý Kokořín. Na nádraží se jen svalíme na lavičku a odpočíváme, bylo to dnes náročné. Za čas přijde skupinka tří kluků a sedá si na lavičku venku. Po chvilce jeden z nich přijde a zve nás na pivo. Oni mají dokonce i gril! Zjišťujeme, že šli stejnou trasu jako my, jen už nedošli do Bludiště. Naopak ale zase byli na prohlídce Kokořína. Alespoň máme příjemnou společnost na celou dlouhou cestu do Prahy. Opět je nutné přestoupit v Mladé Boleslavi, kde musíme navíc 45 min čekat. A to nám zavřou čekárnu a vyženou nás na mráz!=) V půl dvanácté přijíždíme unavené a spokojené na Hlavní nádraží. Tak sbohem a dobrou noc!

© 2009 - 2016 Světy bez hranic

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode