cestopisy z putování po Čechách a po Evropě

Šumava 15.-19.9.2009

Fotogaleri Šumava na kolechPůvodní plány byly opět o trochu jiné. No, plány, já vlastně už skoro nic moc neplánuji, páč je to všechno vždycky stejně jinak, ale nějaký nástin jsem měla. Nejprve jsem chtěla přejet přes celou Šumavu až k Lipnu, ale díky končícímu létu nebyl ani čas ani peníze. A tak tentokrát s Eliškou jsem vyrazila na kolech s bagáží z Radkovic směr Šumava a dál, kam až se dostaneme. Počasí nám až na výjimku jednoho dne přálo, a tak jsme dojely až do naší oblíbené Kvildy! Lepší to být ani nemohlo! =) 

 

Úterý 15.9.2009 - Z Radkovic k vodní nádrži Nýrsko

    Po všech odkladech jsme se shodly na úterku jako na dni odjezdu. Vstáváme brzy ráno, scházíme se už v půl deváté u auta, nahážeme věci a kolo do kufru a vyrážíme směr Plzeň. Barrandov je dokonce i relativně průjezdný, a tak se za hodinku a půl ocitáme v Radkovicích. Čas startu jsme si stanovily až po obědě, JUM-JUMku si přece nemůžeme odpustit. =) Ještě se trošku zapotíme při pumpování nefunkčními pumpičkami a můžeme vyrazit.

    Z Radkovic se vydáváme po cyklostezce 2186 směrem na Příchovice. Těsně před nimi odbočíme doleva po asfaltové cestě na Lužany. Přejedeme hlavní silnici a pokračujeme po stejné cestě až do Nezdic. Přejedeme dva mosty a hledáme polní cestu na Borovy. Podle rady tatínka je to tudyma po rovině. Naštěstí potkáváme hodnou babičku, která nám ochotně ukáže tu správnou. Přímo za druhým mostem po krásně vyjeté polňačce až k asfaltové silnici. I s bagáží je to příjemná cesta. Po ní do Jína, podle cedule vpravo dolů k vodě. Zde by měla být další polní cesta směrem na Červené Poříčí. Uhýbáme opět za mostem podél řeky, cesta ale po chvilce končí a pokračuje jen vyšlapaná polní pěšina. Ani ta netrvá moc dlouho. Sakra, přes louku už se tak dobře nejede, cesta nikde. Nakonec se před námi objeví potok, ale jak přes něj? Má to vůbec cenu? Při obhlížení terénu se mi povede ohodit se bahnem, super, ještě jsme ani nevyjely a už jsem jako čuník. =) Potůček je sice malý, ale blátivý a ani za ním žádná cesta, nezbývá, než se vrátit. Druhý pokus je už mnohem úspěšnější. Neměly jsme uhnout hned za řekou, ale až za tím osudovým potůčkem. Po chvilce už nás vítá Červené Poříčí. Odtud je nutné jet po hlavní do Švihova, ale není to nijak nepříjemné, krajnice je široká. Švihovský hrad známe jak své boty, a tak uděláme jen pár fotek a pokračujeme v cestě.

    Cestou míjíme podivuhodnou stavbu. Vůbec netuším, kam jí zařadit nebo jako co v minulosti sloužila. Škoda, že je v tak tragickém stavu, moc se nám líbí. O kousek dál potkáváme volně pobíhající kozu s ovcí. Chvilku se k nám lísají, ale když zjistí, že od nás nic nedostanou, samy máme málo, nechají nás jet dál. Z Dolan po příjemné asfaltové cestě, lesem okolo Klatov do Bezděkova a Janovic. Odtud doprava na Nýrsko. Celou cestu po rovině, máme najeto asi 50 km, to pro dnešek stačí. Ubytovávat se v penzionu se nám nechce, v kempu na recepci nikdo není, tak jen nakoupíme jídlo a pití a pokračujeme hledat místo na spaní v lese za Nýrskem. Hned pro začátek se nám podaří špatně zahnout a jedeme někam směr Dešenice. Díky tomu si vyjedeme i nějaký ten kopec, chjo. =( Vracíme se tedy a uhýbáme již správně k vodní nádrži Nýrsko. Krásnou lesní cestu se nám podaří najít ještě pod kopcem naproti autobusové zastávce Větrov. Zajedeme kousek do lesa a můžeme se začít ubytovávat. Alumatka, spacák, věci na spaní a pončo. Navečeřet, zaplout do pelechu a s láhví bílého povídat až dlouho do noci.

 

Středa 16.9.2009 - z nýrska do železné rudy

    Noc byla až neuvěřitelně klidná, nikde žádná zvířata. Pravda, spaly jsme poblíž hlavní silnice, ale i tak. Dokonce byla tak klidná, že jsme se vzbudily opravdu pozdě. Zvláštní, venku se člověk vzbudí vždycky za svítání, ale dneska.. Půl jedenáctý, děs, rychlá snídaně, zabalit a hurá nahoru do kopce. Naštěstí ne moc dlouho, asi po sto metrech uhýbáme doprava dolů k vodní nádrži Nýrsko. Odtud po žluté a zároveň po cyklotrase 2049, stále do mírného kopce až na rozcestí U Zadních Chalup. Zde bývala vesnice na úpatí kopce Ostrého, ale dnes je zde vybudované jen sezení u bývalé studny. Na rozcestí potkáváme pána, který zrovna přijíždí z míst, kam se chystáme. Po chvilce se dáme do řeči, prý je to tam „hustý“. Máme se na co těšit. Pán pokračuje skopce do Sv. Kateřiny. V okolí žádný pramen, město ani bufet, dochází voda i jídlo. Ať žijí šílené akce! A tak vzhůru po červené a cyklotrase 2055 do neznáma. První km je ještě po rovince, ale je to jen rovinka před kopcem. Doufejme, že nebude tak dlouhý, jak si myslíme, jinak tu vypustíme duši. 1km, 2km, 3km, 4km a jsme nahoře! No, tak rychle a snadno to teda nešlo. Kopec to byl jak krá.., no, budu slušná. Přišlo mi, že to nebyly 4 km, ale tak 7. Síla. Nahoře na Lomnici potkáváme pár, dovídáme se od nich, že teď už by to mělo být v pohodě, kopec nás čeká až u Bílé strže. Na rozcestí se zelenou je to dokonce skopce. A pak mírnými hupy až na Stateček, opravdu se jede dobře. Okolo cesty borůvky a ostružiny, mňam! Na Statečku usedáme k oběhu a kocháme se výhledem. Nabídku ukazatele na Ostrý s chutí odmítáme. Ještě asi 2 km po rovince k Bílé strži. Zde se sejdeme 200m podívat dolů k samotnému vodopádu. Pán nelhal, odtud se opravdu stoupá, ale už to zdaleka není tak strašné jako předtím. Navíc je to asfaltová cesta a po té se jede mnohem lépe. Navíc je to pro dnešek poslední kopec, odtud už jen skopce.

    Sjíždíme dolů k Černému jezeru, svítí sluníčko, a tak i ve všední den je tu celkem živo. Usedáme také na hráz a sluníme se a odpočíváme. Je to tu velmi příjemné, nakrmíme dokonce i kachny. Odtud je to asi 3km po rovince k Špičáckému sedlu. Po hlavní serpentinami několik km dolů do Železné Rudy. Teď už nás čeká jen najít nějaké slušné ubytování. Je to tu trochu jiná cenová kategorie, než by nám bylo milé, ale nakonec sháníme ubytování za 320 Kč na kopečku v penzionu Alfa.

    Po sprše a celkovém zkulturnění vyrážíme na večeři. Nakonec usedáme v Lace. Typická hospoda, ale moc příjemná a za slušné ceny. Navíc točí 11 a 12!! =) Kluka od vedlejšího stolu evidentně baví naše debaty nebo se spíš nudí. Za chvilku už si přisedá k nám a je těžké se ho nakonec zbavit, teda spíš vyhnat ho z hospody. Chudák číšník už neví jak líp naznačit, že už zavírá. Nakonec se ale daří a my už se nemůžeme dočkat polohy ležmo! =)

 

Čtvrtek 17.9.2009 - ze železné rudy na modravu

    Tentokrát už jsme si moudře nařídily budíka, a tak po snídani vyrážíme. Počasí nám tentokrát moc nepřeje. Je zataženo a mží, není to ale zatím nijak hrozné, aby nás to odradilo. Jelikož Ruda je v údolí, tak hned na začátek nás čeká kopec. Na výběr máme mezi táhlým kopcem několik km dlouhým po hlavní silnici nebo kratším, prudším a pak rovinku. Volíme první variantu, prudkých kopců jsme si už užily dost. Kopec je to sice táhlý a dnes i deštivý, ale nic hrozného, za chvilku jsme nahoře na rozcestí Gerlova Huť. Podál silnice do Nové Hůrky vede cyklostezka. Ve Skelné uhýbáme vpravo po rovince až do Prášil. Díky promočeným bundám není zrovna horko, a tak na oběd usedáme do restaurace U Michala na polévku. Jelikož je teprve dvanáct, tak náš plán ubytovat se už v Prášilech odkládáme. Po červené se tedy vydáváme směr Poledník. Mlha je čím dál tím hustší, ale alespoň už neprší. Na rozcestí Liščí díry si uděláme malou odbočku na Prášilské jezero. Moc se nám to tam líbí, jen té mlhy by nemuselo být tolik. Skoro nevidíme dál než za kachny. =) No není moc času na zbyt, čeká nás ještě pár km kopce. Navíc po mokré prašné cestě se nejede nejlépe. Pár set metrů před Předělem je kopec tak prudký, že nejde vyjet, i vytlačit to dá zabrat. Výlet z Předělu na Poledník jsme také zavrhly, v tomhle počasí by to byl jen zbytečný kopec navíc a vidět by nic nebylo. Ještě aby toho nebylo málo, strhne se v tu chvíli naprostý liják. Co teď? Nejkratší cestou na Modravu. Ještě, že je to už jen skopce. Oblík už taky necháváme být, leje a leje. Dokonce nejen z nebe ale i z nás... Na Modravu je to sice skopce, ale i tak nám to chvilku trvá a v tomhle dešti tam přijíždíme totál durch a ještě pěkně zasviněný. Jestli nás někdo v tomhle stavu ubytuje, tak to bude zázrak.

    Jako první zkoušíme chatu Modrava, kde Eliška už bydlela a domácí je prý fain chlap. Na zvonek nikdo nereaguje, ale po telefonátu se objevuje ve dveřích plešatý muž a je naším vzhledem evidentně dost pobavený. Prý: „Dneska ušetřím za sprchu.“ Super! Ale to se mýlí, horká sprcha je to jediné, co nás zajímá. Teď teprve vidí, že jsme taky nejen zmoklé ale i špinavé. Musíme se tedy odbavit už v garáži. =) Pak jsme nasměrovány na pokoj a je nám slíbena i kotelna. =) Rychle všechno vyždímat a zjistit, zda nám zbylo něco suchého. Ale jo, něco málo se najde, jen s botami je to horší. Sprcha je na patře jen jedna, a tak se musíme vystřídat. Ale je to úžasný! A pak vyrážíme za Radovanem (ten plešatý pan domácí), aby nám ukázal kotelnu. Dobouchat se na něj je ale opravdu problém. No nic, zkusíme to zase po večeři. Druhý pokus je úspěšnější, kotelna je naše. Aaaa, tady je teplo. Jen teď už se námi baví nejen Radovan, ale minimálně polovina baráku. Jdeme se na chvilku natáhnout, abychom daly botám šanci alespoň trochu vyschnout, než vyrazíme na pivo.

    Dům je ale bohužel plný malých dětí, a tak si o klidném odpočinku můžeme nechat jen zdát. Po půl hodince to vzdáváme, bereme si suché ponožky, třeba alespoň vysají tu vodu.=) Nakonec to není tak hrozné, dá se to. V hospodě hned naproti mají plno, zase děti, asi na ně vážně začnu mít averzi. Ještě je tu ale jedna hospůdka a tam plno není. Číšníka pobavíme hned pro začátek, když se zeptáme, jestli mají grog. V TV pouští Růžovku, super. Ale dneska bereme všechno, hlavně když je sucho a teplo. Ještě zvládneme dvě piva a je na čase to zabalit. Jen číšník nás neustále ukecává ještě do dvou malých, ale to už nejde.

 

 Pátek 18.9.2009 - z modravy na kvildu a k pramenu vltavy

    Na dnešek nemáme už žádné velké plány. Nakonec jsme si za cíl zvolily Kvildu, abychom to neměly daleko na autobus. A z Modravy na Kvildu je to už jen co by kamenem dohodil. Jen vyjet kopec na Filipku a sjet ho zase dolů do Kvildy. Ubytování na Kvildě máme jasné. Chata U Pily je jistota. Teda, oni otevírají až ve dvanáct. Ale jako staří známí víme o tajném vchodu. Taky se nám je povede trošku vyšokovat. =) Ale i přesto nás hned ubytují na pokoj číslo tři. Teda, tam jsme ještě nespaly. No ale je to typický pokoj, sedm postelí, žlutá barva a výklenky. =) Už jen stačí nahlásit, že jsme od Havla a jsme tu vážení hosté. Ubytování je to nejlevnější, které jsme zatím sehnaly, jen za 200Kč. Odbavíme kola a vyrážíme tentokráte na pěší. Kam jinam, než na Bučinu. Necelých 7 km do mírného kopečka, na kole by se jelo taky moc dobře. Ale my rády protáhneme nohy jiným pohybem a popovídáme si. Je tu docela živo, pravda začátek víkendu a hezké počasí asi vyláká hodně lidí. Na Bučině nás uvítá jakýsi cyklista se slovy: „Já Vás znám.“ Třeštíme oči. „Vy jste včera zmokly a bouchaly jste na Radovana... na Modravě..“ Sakra, jak to, že si nás zase někdo pamatuje? Pravda asi jsme vypadaly vážně tragicky a komicky zároveň, hlavně, když jsme běhaly s mokrýma věcma na ramínkách po baráku. Jak kdyby ráno nestačila Radovanova žena, která nás vítala dost podobně: „Vy jste ty zmoklý..“ Ehm, jo.

    No po malé debatce s cyklistou nemůžeme opomenout foto na našem oblíbeném výhledu, i když výjimečně bez Alp v pozadí. Času máme plno, a tak bez zaváhání pokračujeme přes Stráž k Prameni Vltavy. Cestou nahoru na Stráž potkáváme další cyklisty. Tentokrát už to není příjemná asfaltka. Navíc i slušný stoupák. Jedna pani tlačí, a tak se dáváme do řeči a vtipkujeme. Do kopce jsme rychlejší my, ale skopce prý bude ona. Upřímně jsme rády, že jsme si nechaly kola doma, cesta nahoru by ještě nebyla tak hrozná, ale dolů tímto terénem.. Taky pod kopcem už vidíme naše známé cyklisty, to nám moc daleko neujeli. Třeba píchli, dělám si srandu. Ale nakonec to nebyla jen sranda, vážně píchli, nakonec není se čemu divit. U Pramene uděláme pár fotek, prozkoumáme, jaké různé mince jsou ve studánce, a pokračujeme dolů do Kvildy, je to ještě pár km. Přesto, že jsme nijak nespěchaly, jsme na Kvildě už ve čtyři. Plno času na spršku a nějaký ten film v televizi. Koukaly bychom i dýl, kdyby ve společenské místnosti neobjevili dvoji postarší manželé a nezačali být na sebe protivní. Raději jsme se sebraly a šly na večeři a na pívo. V restauraci bylo plno, ale není problém sednout si naproti do jídelny. Pivo, kulajda a bavorská sekaná. Myslím, že vážně nikde nevaří tak výborně jako tady. Myslím, že prasknu. Navíc číšník dělá, že ztratil náš lístek a i přesto, že mu vzdorujeme, dostaneme polévku zdarma.

 

Sobota 19.9.2009 - pancíř, Čertovo a Černé jezero

    Jelikož nakonec cyklobus do Rudy odjíždí z Modravy, musíme vstát brzy, abychom tam byly včas. Sbaleno máme za chvilku a můžeme vyrazit na snídani. Ještě ani nedosnídáme a volá tatík. Máme domluvený výlet v Rudě, ale je to zlatej člověk a nakonec pro nás přijede až na Kvildu. Hurá, nemusíme nikam migrovat tak brzy ráno.

    Výlet v Rudě neodkládáme ani nerušíme. Auto zaparkujeme nahoře na parkovišti na Špičáku. Teda to parkovné je síla. 100Kč na den. Kola necháváme na autě a opět vyrážíme pěšky.

    Nejprve vyrážíme na výhled na Pancíř. Od poloviny se jako správní lenoši svezeme lanovkou. Za 20 Kč máme krásný pomalý výhled. Ještě 10 Kč vstup na samotnou rozhledničku. Výhled je docela solidní, ale popisky žádné, tak se jen dohadujeme, co je co. Dolů už scházíme po svých.

    Druhá část výletu začíná opět na Špičáckém sedle. Po žluté značce jdeme směr Čertovo jezero. Lesní cesta s kořeny a kameny pořád mírně nahoru. U Čertova jezera je poměrně dost lidí a není tam tak příjemné sezení jako u Černého. Na druhou stranu je možnost upomínkového razítka. Od Čertova jezera pokračujeme po červené značce opět k Černému jezeru. Krpál na Rozvodí stojí za to. Odtud je odbočka na vrchol Špičáku a má to být jen pár set metrů. Samotný vrchol je ohrazen, ale mezerou mezi vraty se dá v pohodě projít. Myslím, že ani tetřevům ani tetřívkům to nijak vadit nebude.

    Odtud už jen dolů skopce až k Černému jezeru. Po týdnu znovu na tom samém místě. Opět krásné počasí a mraky lidí. Chvilku se sluníme, ale k autu je to ještě několik km. Teda na kole tahle cesta trvala asi 5 min, ale pěšky skoro hodinu. Nekonečná rovinka. Nohy bolí, auto bodne a hodinku cesty na chalupu můžeme regenerovat. 

    Od osmi nás čeká v Přešticích koncert Letů mimo a to bude fyzicky mnohem náročnější než celý tento cestovní týden. Přeštický nejsou moc aktivní, dobře, že tak, alespoň máme dost místa pro naše paření. Taky škoda, že tu jsem autem zrovna když se jedná o pivní slavnosti. Nevadí po koncertě přijímáme pozvání do baráčku na radkovickém hřišti a do rána je co dělat.. =)

 

 

Mapa naší cesty

© 2009 - 2016 Světy bez hranic

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode