cestopisy z putování po Čechách a po Evropě

barevné podzimní Brdy a český kras

Na prodloužený víkend vyrážíme do Mníšku pod Brdy. Volba na něj padla, jak už to tak u mě v poslední době bývá, díky objevení hezkého ubytování. Přímo na náměstí F. X. Svobody byl nedávno zrekonstruován menší objekt, v kterém se dnes nachází kavárna Malý mnich. Její součástí je i jedna garsonka, i když to vypadá, že se v blízké době kapacita ubytování o něco málo rozroste.

 

Pátek 28. 10. – Příjezd do Mníšku pod Brdy

Do Mníšku přijíždím z Prahy autobusem ze Smíchovského nádraží, který jezdí každou půl hodinu, někdy okolo třetí hodiny odpoledne. Než se moje Zvíře vypraví a dojede za mnou, stihnu probloudit skrze Mníšek až do vedlejší vesnice.

Po takové procházce mám chuť na kávu a na palačinku. Kavárna a cukrárna Jarolímek nedaleko zámku mě ale vůbec nenadchne, a tak se vydávám do nedaleké restaurace U Káji Maříka, kde přehodnotím, že můj hlad jedna palačinka neuspokojí a dám si rovnou pořádnou večeři. Mimochodem, vaří výborně a obsluha je velmi milá.

Garsonka v kavárně Malý mnich má samostatný vstup z terasy a je hezky zařízená. Jediné, co by se jí dalo vytknout, jsou hodně měkké matrace.

 

Sobota 29. 10. – Koněpruské jeskyně, Karlštejn, lomy Amerika

Ke snídani si můžeme vybrat buď klasiku - omeletu / pečivo, marmeládu, med / pečivo, šunku, sýr, a nebo některou z vynikajících sladkých vaflí.

Dnes to máme ve znamení „klasik“ této lokality. Jako první míříme do Koněpruských jeskyní, které mají v tomto ročním období otevírací dobu od 8 do 15 hod.

Koněpruské jeskyně jsou nejdelším objeveným jeskynním systémem v Čechách. Jsou rozděleny do třech pater, z nichž přístupná veřejnosti jsou pouze horní dvě patra. Jako první bylo objeveno v roce 1950 střední patro jeskyní. Od roku 1959 jsou pak zpřístupněny veřejnosti. Nejstarší a nejzajímavější výzdobou jeskyní jsou tzv. Koněpruské růžice, dále zde můžeme obdivovat nálezy zvířecích i lidských kostí a v 15. století zde prý bývala penězokazecká dílna.

Prohlídka jeskyní trvá 60 minut, prohlídkový okruh má délku 620 m a zdoláme během něj 500 schodů. Průměrná teplota v jeskyních je 10,6°C, což dnes výjimečně znamená, že je v jeskyních tepleji než venku. Pokud by chtěl člověk v jeskyních fotografovat, je třeba si k základnímu vstupnému trochu připlatit. Jak už to ale u nás bývá, většina návštěvníků toto pravidlo nedodržuje… Zajímavé mohou být prohlídky jen při baterkách konané každé poslední pondělí v měsíci.

Já musím přiznat, že prohlídka jeskyní je pro mě zklamáním. K vidění je tu pár větších krápníků, které se ale dají spočítat na prstech jedné ruky a množství těch menších. Nejzajímavější jsou skutečně vyhlášené Koněpruské růžice. Vystavené kosti a figuríny přibližující fungování penězokazecké dílny jsou jen drobným zpestřením. Prohlídka probíhá i poměrně kvapem, takže ani to málo, co je k vidění, si nemůžeme pořádně prohlédnout. Oproti v poslední době navštíveným krápníkovým jeskyním v Maďarsku a Slovinsku bych řekla, že je to škoda peněz. Když už jsem u té kritiky, tak nástupní prostor, v němž je umístěn prodej lístků, občerstvení a suvenýry, by určitě taky zasloužil reprezentativnější podobu…

Když už jsme tady a počasí nám poměrně přeje, projdeme se na vrch Zlatý kůň s výhledy na okolní funkční velkolom Čertovy schody, sejdeme dolů k úpatí kopce, kde je možné se pokusit najít si nějakého toho trilobita a míříme zpět k zaparkovanému autu.

Druhou zastávkou je městečko Karlštejn proslavené především díky stejnojmennému hradu tyčícímu se nad městem. Hrad je v současné době jednou z nejnavštěvovanějších památek u nás.

Hrad Karlštejn dal postavit roku 1348 český král, později také císař Svaté říše římské, Karel IV., jako místo pro uložení korunovačních klenotů a královských pokladů, především sbírek svatých relikvií. Karel IV. osobně dohlížel na výstavbu hradu a především na výzdobu interiérů. Hrad byl dokončen roku 1365, kdy došlo k vysvěcení Kaple sv. Kříže. Na počátku Husitských válek byly na hrad převezeny z bezpečnostních důvodů korunovační klenoty, které zde (s krátkými přestávkami) zůstaly uloženy téměř 200 let (dnes jsou uloženy v chrámu sv. Víta na Pražském hradě). Hrad byl v 15. století upraven pozdně goticky, v 16. století renesančně a na konci 19. století v duchu purismu.

Auto necháme na jediném parkovišti ve městě a pomalu začínáme stoupat uličkou lemovanou krámky a restauracemi nahoru k hradu. Nádvoří hradu je volně přístupné, z hradeb se otevírají krásné výhledy do okolí a přístupná je také Studniční věž s téměř 80 m hlubokou studnou. Na prohlídku ani jednoho ze 3 nabízených okruhů se dnes nechystáme. Při vstupu do hradu jsou opřená o zeď původní vrata. Nejsou opatřena žádnou cedulkou a většina turistů je bez povšimnutí míjí, což je opravdu škoda. Cestou zpět k autu se zastavujeme ve vynikající pekárně.

Hrad je krásně upravený a udržovaný, s jednotlivými domy ve městečku už to tak úplně není. Co mě ovšem překvapuje, jsou normální ceny jídla, žádné horentní sumy.

Poslední dnešní zastávkou jsou nedaleké vápencové lomy Amerika. Vápenec se zde začal těžit na přelomu 19. a 20. století. Soustava větších a menších lomů, z nichž nejznámější jsou Velká Amerika, Mexiko a Malá Amerika, je vzájemně propojena podzemními štolami.

Auto necháváme u rozcestníku v Mořině, která je ideálním výchozím bodem pro okruh po lomech, a po žluté značce se vydáváme nejprve k tomu největšímu z nich – lomu Velká Amerika.

Lom Velká Amerika má rozměry přibližně 750 x 150 m a je hluboký až 80 m. Dno lomu je zatopeno, vznikají tak dvě navzájem propojená jezírka o hloubce až 13 m (prostor mezi 6. a 5. těžebním patrem). Byly zde natočeny scény do filmu Limonádový Joe.

Vstup do všech lomů je zakázán, okolo Velké Ameriky dokonce byla natažena i zábrana, nicméně jak už to u nás chodí, ze zákazů si nikdo nic nedělá…

Jakmile mineme Velkou Ameriku, turistů značně ubyde.

Lom Mexiko, někdy také zvaný Trestanecký lom, je dlouhý asi 300 m, široký 100 m a hluboký 80 m. Mezi lety 1949 – 1953 zde byl zřízen jeden z nejhorších trestaneckých pracovních táborů pro politické vězně, někdy také označovaný jako „český Mauthausen“.

Od Památníku obětem komunismu sejdeme po žluté značce kousek dolů a pokračujeme okolo lomu Kanada až k lomu Malá Amerika.

K lomům se váže mnoho různých pověstí, z nichž nejznámější je asi pověst o ztraceném a časem šíleném vojákovi německého wehrmachtu Hansi Hagenovi, který po válce přežíval v místních štolách…

Po žluté značce dojdeme až na rozcestí Dub Sedmi bratří, odkud pokračujeme po modré značce po silnici zpět k autu do Mořiny a už prakticky za tmy se vracíme zpět na ubytování. Na večeři vyrážíme kam jinam než do ověřené restaurace U Káji Maříka.

Abychom to měli tematické, pouštíme si večer Noc na Karlštejně… =)

 

Neděle 30.10. – poutní místo Skalka, pozůstatky hradu Karlík, Tetín

Po vynikající snídani si zabalíme věci, rozloučíme se s majitelem a konečně se vydáváme na prohlídku Mníšku a okolí. Nejprve se zastavujeme na místním zámku, kde si prohlédneme nádvoří, zahrady a výstavu módy v průběhu času. Na prohlídku interiérů se nechystáme, prý to nestojí úplně za to.

Po zelené značce stoupáme do kopce k baroknímu areálu Skalka, který tvoří tři objekty – kostelík sv. Máří Magdalény, klášter a poustevna - propojené křížovou cestou. Areál, určený pro benediktinské mnichy, byl postaven v letech 1692 – 1694 a autorem staveb je Kryštof Dientzenhofer (autor kostela sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně).

Z vrchu jsou krásné výhledy na město a u stánku s občerstvením si můžeme zakoupit špekáčky a opéct si je na ohni.

V návaznosti na včera promítaný film máme v plánu se zastavit na Eliščině hradě Karlík. Ve stejnojmenné obci ale nejsou žádné ukazatele a pán, kterého se práme na cestu, nám tvrdí, že na místě není vůbec nic k vidění. Když už jsme ale tady, zastavujeme kousek za obcí u lesní cesty a jdeme to prozkoumat. Nebýt map v chytrém telefonu, tak ani netrefíme správný vršek, značení nebo popisky tu žádné nejsou. A pán měl samozřejmě pravdu, zbylo tu jen pár kamenů, toť vše. Naštěstí to nebylo moc daleko od auta… =)

Již cestou zpět do Prahy zastavujeme v Tetíně. Ani tady toho z hradu už moc nezbylo, i když o poznání více než na Karlíku… =) Hlavní důvod, proč jsme tady zastavili, jsou ale krásné výhledy na údolí řeky Berounky. Jen škoda, že už se začíná stmívat.

Hrad Tetín byl založen ve 13. století knížetem Václavem II., později ho koupil Karel IV. a tetínské panství připojil k nedalekému hradu Karlštejn. Nedlouho na to hrad zpustl a zanikl.

Tetín je zajímavý však především ještě starší historií, o které vypráví Kosma ve své kronice. Dle pověsti zde bývalo slovanské hradiště, které založila bájná Krokova dcera Teta. Později zde sídlila první česká kněžna Ludmila, babička knížete Václava, která zde byla roku 921 zavražděna. 

 

Vstupné

Koněpruské jeskyně - 130 Kč

Hrad Karlštějn 

    Soukromé a reprezentační prostory císaře Karla IV. - 170 Kč

    Posvátné prostory hradu včetně Kaple sv. Kříže - 330 Kč

    Vyhlídka z Velké věže - 150 Kč

 

Odkazy

Město Mníšek pod Brdy

Koněpruské jeskyně

Hrad Karlštejn

Lomy Amerika

Obec Tetín

Ubytování v Mníšku

© 2009 - 2016 Světy bez hranic

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode