cestopisy z putování po Čechách a po Evropě

prodloužený víkend na Modravě

Sice už je polovina listopadu, ale počasí je ještě poměrně příjemné, a tak není důvod někam nevyrazit. Původně mám v merku České Švýcarsko, ale jediné ubytování, které se mi v této lokalitě líbí, je samozřejmě plné. Nezbývá než přejít na plán B, což v tomto případě znamená Šumavu. Nakonec vybíráme mezi dvěma variantami – Stožcem a Modravou. V okolí Stožce to vůbec neznám, ale zase ubytování není úplně ono. Takže nakonec vyhrává stará známá Modrava a ubytování v Radovanově nově postaveném pivovaru…

 

Pátek 13.11. - Příjezd na modravu

Na cestu se vykopeme až po obědě, ale to vůbec nevadí, na Modravu to od nás není nijak daleko. Ubytování probíhá celkem vtipnou formou. V restauraci se nahlásíme, dostaneme kartičky pro vstup do pokoje a jsme nesměrováni správným směrem. Toť vše, žádné identifikační údaje, zaplatit máme přijít, až budeme odjíždět… =)

Vyneseme věci z auta, trošku se zabydlíme a vyrážíme na krátkou prohlídku Modravy. Musím říct, že Modrava jde za poslední roky poměrně nahoru. Není to tak dávno, co v obci byla jedna (bídná) restaurace a jeden penzion. Teď poměrně rychle přibývá obřích hotelů s restauracemi…

Z procházky míříme rovnou do restaurace našeho pivovaru Lyer a musím Radovana pochválit, stavba je to moc hezká s pěknými interiéry, dobrým pivem a výborným jídlem… =) Také, i na pozdní podzimní termín, je v restauraci poměrně plno…

 

Sobota 14.11. - Březník

Modrava – Stará březnická cesta – Březník – Na Ztraceném – Ptačí nádrž – Černohorská nádrž – Modravský potok – most – Modrava – 16 km

Ne zrovna v úplně ranních hodinách vyrážíme na první výlet. Nejprve skočíme do krámku koupit nějakou svačinu a trošku se podivujeme nad ostatními turisty vybavenými rukavicemi a kulichy… Nu, neujdeme ani moc daleko po zelené značce a je nám jasné, že jsme ledový vítr trošku podcenili… Alespoň že máme kapuce… =)

Jdeme po tzv. Staré březnické cestě, která vede přes Cikánskou slať. Jedná se o vrchovištní rašeliniště v nadmořské výšce 1 103 m n. m. Rašeliniště je porostlé většinou smrky a místy klečí. Cestou nejsou k vidění žádná jezírka a dočteme se, že v současné době probíhá revitalizace slati pomocí dřevěných hrází v důsledku poškození odvodněním z nedávné minulosti.

Na Březníku šíleně fouká, občerstvení je uzavřené (díky sporu mezi Modravou a správou NP Šumava o vedení restaurace), fotopoint nefunkční a nikde ani živáčka. Ovšem výhledy na Luzný a okolí jsou nádherné.

Březník je samota nacházející se v údolí Luzenského potoka. Ve středověku tudy vedla Zlatá stezka spojující Čechy s Pasovem. První písemná zmínka o Březníku pochází z roku 1787. V letech 1998-2002 proběhla oprava Schwarzenberské hájovny a bylo zde vytvořeno informační středisko Národního parku Šumava.

Chvilku se kocháme, ale za chvilku nás zima vyžene znovu na cestu. Po modré značce, podél Modravského potoka scházíme až na rozcestí Na Ztraceném. Cestou vykoune Punťa, a tak se jde o poznání líp. Aby cesta nebyla monotónní, odbočujeme na rozcestí doprava po žluté značce na Ptačí nádrž a Černohorskou nádrž. Je to trošku do kopce, ale alespoň se zahřejeme… =)

Po červené značce zpět k Modravskému potoku a odtud už je to k nám na ubytování co by kamenem dohodil… =)

Procházka krásná a teď hurá na rozmrazování… =)

Na večeři vyrážíme opět k nám do restaurace v pivovaru Lyer, jídlo a pití super, jen jak je to otevřený prostor plný lidí, tak je tu poměrně hlučno a rušno…

 

Neděle 15.11. - jezerní slať

Počasí nám dnes opravdu nepřeje, je ideální tak zůstat celý den v posteli… =) Jen škoda, že máme ráno objednanou snídani… =) Po poledni přestává pršet, a tak se autem přesuneme do nedaleké Kvildy. Hned v úvodu zajdeme do slavného Šumava Inn na vynikající oběd. Trošku čáru přes rozpočet mi udělá informační středisko, které je zrovna v listopadu zavřené. Okolo cukrárny a místního pivovaru míříme po pěšině podél silnice směr Horská Kvilda. Je docela zajímavé to tu vidět bez sněhu a hlavně bez běžek na nohou… =)

Za chviličku jsme u cíle naší cesty – Jezerní slati, místa, kde velmi často padají teplotní rekordy…  Brr… Výhled na celé rašeliniště nabízí vyhlídková věž a je možné se po dřevěných chodníčcích projít mezi klečí. Nicméně ani zde nejsou k vidění žádná jezírka, což u některých vyvolává značné zklamání… =)

Cestou zpět na Kvildu se zastavujeme u nově vzniklého informačního střediska, které už je k naší smůle zavřené, u něhož se nachází Jelení stezka, která je ještě otevřená… =) Kousek od informačního střediska se nachází vstup do jelení obory, v které je umístěno několik vyhlídkových věží, z nich lze krásně pozorovat jelena s laní a malým kolouchem. Tedy pokud už není šero, nenecháte brýle doma a nevidíte jen rozmazané pohybující se fleky … =)

Na Kvildě se zastavujeme na kávičku a dortík v oblíbené cukrárně, která už by měla být v tuto hodinu zavřená, ale jelikož je plno, tak to asi jen tak nebude =)

Už za tmy se vracíme zpět k autu zaparkovanému pod vlekem na Kvildě. Na večeři se dnes vydáváme do protější Arniky, která působí mnohem útulnějším a příjemnějším dojmem, není tu takový hluk a točí výbornou Plzeň… =)

 

Pondělí 16.11. - Oblík, Tříjezerní slať

Modrava – Rybárna – Javoří pila – Tmavý potok – Za Oblíkem – Oblík – Pod Oblíkem – Tříjezerní slať – Rybárna – Modrava – 14 km

Na rozdíl od včera nám dnes počasí přeje, je úplně jasno a svítí Punťa… Hned u pivovaru nám začíná červená značka vedoucí podél Roklanského potoka. Tuhle trasu mám moc ráda a evidentně nejsem sama… Z Rybárny pořád po červené podél potoka, okolo naleziště mezolitického sídliště, až na Javoří pilu a Tmavý potok. Po modré značce stoupáme a stoupáme a stoupáme až na nejvyšší možné místo, kde se nachází odbočka na Oblík. Cestou jsem už trošku nervózní, jestli jsme odbočku neminuli, kdysi bývala podstatně níž. Vyfuníme na vrcholek mého nejoblíbenějšího kopce, ale oproti minulým rokům je už dosti „profláklý“. Na vrcholku se tísní spousta turistů a přicházejí další a další. Uděláme hodně větrné vrcholové foto a na svačinu slezeme pod skálu do závětří.

Špekulujeme o nábližce k Tříjezerní slati. Přece jen zpátky po modré značce je to pěkná zacházka a nás už začínají bolet nožičky. Hned na vrcholku tedy uhýbáme po pěšině vlevo a uvidíme, kam nás dovede… =) Naštěstí není náš orientační smysl úplně marný a za chvilku víme, že jdeme dobře. Paráda, podařilo se nám cestu zkrátit přinejmenším o 2 km… Na modrou značku se napojíme těsně u rozcestí Pod Oblíkem, tedy prakticky hned u Tříjezerní slatě.

Tříjezerní slať je malé horské vrchoviště pramenitého typu. Svůj název dostala podle 3 jezírek uprostřed vrchoviště, z nichž největší má rozlohu 7 arů.

Po dřevěném chodníčku se mezi klečemi dá dojít ke všem třem jezírkům, konečně spokojenost… =)

Po prudkém kopci scházíme zpět na Rybárnu a již známou cestou po modré značce podél Roklanského potoka zpět na Modravu.

Na večeři vyrážíme tentokráte do nové restaurace U všech kukaček. Mají tu opravdu množství kukačkových hodin a každou chvíli některé zakukají… Vaří mezinárodní kuchyni, jídlo je dobré, ale interiér nám nepřišel moc útulný. Je to taková splácanina několika stylů, která se tváří jako nóbl podnik, ale mnoho vybavení se hodí spíše do obyčejné restaurace. A je tu přesně opačná atmosféra než v pivovaru Lyer, extrémní ticho… Až na ty hodiny =)

Po večeři se tedy raději sebereme a přejdeme do příjemné atmosféry Arniky…

 

Úterý 17.11. - Odjezd domů

Po snídani (v místnosti s tlupou řvoucích dětí) se pomalu sbalíme a konečně jdeme zaplatit. Nakoupíme několik místních piv na dary, zjistíme, že svět je malý a o náhody tu není nouze a vyrážíme domů. Dnes nemáme v plánu žádný výlet, jelikož počasí se už opět kaboní, jen se zastavíme na návštěvě v maličké vesničce Smrčí a na oběd v restauraci U Hrachů těsně před Klatovama.

Krásný prodloužený víkend. Ubytování v pivovaru Lyer bylo skvělé, výborně vaří a mají dobré pivo. Jedinou nevýhodou byl ten šílený hluk a přelidněnost. Arnika ale nezklamala… =) Počasí bylo trošku mrazivé a občas deštivé, ale Šumava má své kouzlo a je krásná vždycky…

 

Odkazy

Pivovar Lyer

Šumava

 

© 2009 - 2016 Světy bez hranic

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode