Norsko 2007
Do Norska vyrážíme již podruhé. Poprvé jsme tuto zemi navštívili před pár lety a zamilovali si ji. Hlavně naší mechovou chaloupku, tedy dřevěný plně vybavený domek s trávou na střeše a nádherným okolím. K té se letos ale nedostaneme, je moc jižně a my se chystáme prozkoumat hlavně ty severní části této země.
Jako obvykle vyrážíme tři rodiny, pražáci, táboráci a plzeňáci. Scházíme se v Ústí nad Labem v 9:30, abychom dál už mohli pokračovat všichni společně. Přes Německo směřujeme směr trajekt do Švédska. Cestou se ještě zastavíme na kratší procházku na Rujaně – křídové pobřeží. Cesta trajektem je vždycky vtipná záležitost. Lístky sice máme, ale kajutu samozřejmě ne. Poláci se za tu krátkou cestu snaží z hracích automatů vymámit co nejvíc, a tak opouštíme rušné chodbičky a vyrážíme hledat klidnější místa k odpočinku. Někdy okolo půl třetí ráno přijíždíme do přístavu Trelleborg a odtud pokračujeme přes Švédsko na sever.
Švédské silnice jsou báječné, šířka jednoho pruhu je zde jako u nás dvou. Při předjíždění tedy nehrozí střet s protijedoucím autem. I když ne, že by tu byl zas nějaký velký provoz. Cílem dnešní cesty je městečko Solleftea a místní hostel. Při procházce po okolí ztratíme vedoucího výpravy, který se samozřejmě zapovídá s jedním z místních u čaje.=)
Snažíme se dostat přes Švédsko směrem na sever co nejrychleji, abychom měli dostatek času na prohlídku Norska. Ovšem stádo sobů, které nám v klidu přeběhne přes cestu, na chvilku zaměstná naše fotoaparáty. Po celém dni v autě nakonec nacházíme nocleh pod širákem u jezera Hirvijarvi na severu Švédska. Ukáže se, že krátká procházka do nedalekého lesa nebyla ta správná volba. Je to tam celé podmáčené a podaří se nám probudit asi miliardu kousacích mušek. Než se nám podaří uniknout, tak nám dají pěkně zabrat. V altánku u jezera rozděláme oheň a povečeříme. Slunce stále ne a ne zapadnout, kolik že to vlastně je hodin? Půlnoc? Páni…. Nádhera!=)
Ve čtvrtek pokračujeme ještě stále na sever. Přejíždíme Finské hranice a přecházíme polární kruh v zemi tisíce jezer. Několik fotek u mapky a pokochat se místními sobi (i když nevypadají zrovna nejlíp=) a hurá do Norska. Cestou ještě přes Laponsko. Vzpomínám si, že jsme si zde chtěli dát oběd, ale to jen do chvíle, než jsme vylezli z auta a zjistili, jak moc ty mušky žerou!!!
Takže konečně očekávané Norsko, ubytováváme se v hostelu v Heligskogenu. A jelikož jsme celí nedočkaví na první procházku po okolí, tak hned vyrážíme. Co na tom, že tu nejsou žádné pořádné cesty, prostě nejkratší cestou na nejbližší vrchol. Přes vřes, přes kameny až k příjemnému vodopádu a krásnému výhledu.
V pátek se vydáváme na výšlap na horu Saana. Z parkoviště pod horou je to asi 700 schodů a pak ještě pár set metrů normálním terénem. Potkáváme zde plno Čechů, kteří jsou zde s cestovou. Mají na výšlap asi dvě hodinky, no na vrchol to stíhají jen s jazykem na triku..=) To my se v klidu kocháme nádhernou krajinou a výhledy. Dominantou okolí je hora ve tvaru žraločí ploutve. Pomalu scházíme po druhé straně hory k jezeru. Odpočineme si v dřevěné chaloupce a několik odvážlivců (spíš bláznů) se i vykoupe v té ledové vodě jezera Saanajarvi.
V sobotu se vydáváme dál na sever. Cestou zastavujeme u vodopádu Rovvejoghorzi. Ale hlavním cílem dnešní cesty je město Tromso. Nadchne nás svým klidem a moderní architekturou. Nejprve obdivujeme Artic cathedral a poté se přesuneme na druhý břeh k místnímu poláriu. Hlavním lákadlem jsou nádherní a roztomilí tuleni. Následuje prohlídka města, na hlavě každé sochy sedí racek..=) Za shlédnutí také stojí místní knihovna. Odtud se již naše cesta stáčí k jihu. Nacházíme nocleh naproti přístavu Narvik. Pojmenovali jsme to tam „na větrné hůrce“ jelikož tam tak fučelo, že byl i problém uvařit si na vařiči večeři.
V neděli se konečně dostáváme na nejkrásnější místo celého Norska – na Lofoty! Je to jako když člověk přijede najednou úplně do jiného světa. Ráj na zemi..=)
Ubytováváme se v místním hostelu ve městečku Stamsund na ostrově Vestvagoy.
V pondělí se naše výprava rozděluje do několika skupin. Jedna zůstává v blízkosti hostelu, opaluje se, koupe a užívá volna. Druhá, která zahrnovala jen Bážu=), se vydala na hřebenovou túru po okolí. A poslední část obdržela od majitele hostelu mapku ostrova a vyrazila ho objet na zapůjčených kolech. Ta mapka měla jen dvě chyby, nebyly na ní vyznačeny km ani kopce..=) Nicméně to nás vůbec netrápilo páč prvních 50 km byla rovinka, nádherné scenérie, neustálé focení a kochání…. Zdeněk po 20 km řekl, že s námi dál už nejede, že to bude pěkná štreka a pomalu se vracel zpět. Teď tedy už jen ve třech jsme pokračovali dál…. Okolo vikingského muzea mírně dokopce… no mírně…. Po 50 km to byla pěkná zabíračka a Honza nás určitě proklel..=) Ale potom jsme zastavili a doplnili energii osvěžující zmrzlinou. Dobře jsme udělali, před námi bylo několik km kopců… ufff… tohle nebyl správný směr jízdy… ale naštěstí jsme dojeli, sice totálně vyčerpaní, ale zase jsme viděli Lofoty z toho správného dopravního prostředku..=)
V úterý jsme tedy vyrazili na prohlídku již zmiňovaného vikingského muzea a prohlídli si vikingská obydlí, zbraně, šperky, lodě…. V druhé části dne jsme vyrazili na procházku po severním pobřeží u městečka Eggun, které se využívá pro pozorování půlnočního slunce.
Středa se stala posledním dnem na Lofotech. Vydáváme se na další ostrovy a na prohlídku místních městeček. Hlavním z nich je nejjižnější město Lofot – Å. Najdeme tu typické znaky těchto ostrovů – červené dřevěné domky na dřevěných pilířích, které je udržují nad vodou. Nad hlavami nám krouží racci a všude kolem jsou zavěšené sušené makrely.
Další dnešní zastávkou je vodní vír Maelstroem. Už si jen v Moskenos několik hodin počkáme na trajekt a opouštíme Lofoty. Míříme do městečka Bodo.
Ve čtvrtek se vydáváme na výšlap k ledovci Svartisen ve stejnojmenném národním parku. Na loďce se dostáváme přes jezero a odtud po svých až k samotnému ledovci. Byla to docela dálka, hlavně to bylo neustále někam vyskočit, seskočit, vylézt, slézt…Ale modrá barva ledovce za to stála.
Následovalo překročení polárního kruhu v opačném směru, tentokráte na jih. Prohlídka místního krámku se suvenýry – sobi, losi, trolové..=) Za budovou na menším kopečku bylo neuvěřitelné množství malých i větších pyramid z kamenů.
Páteční počasí nám moc nepřálo, zastavili jsme jen u muzea o chytání lososů na řece Nansen.
V sobotu jsme potom navštívili místo našeho noclehu – město Trondheim. Nachází se zde největší skandinávská gotická katedrála Nidaros cathedral. V centru opět obdivujeme kouzlo domů posazených na dřevěných pilířích nad vodou. Naše cesta se dále stáčí k pobřeží a návštěvě Atlantské cesty – 8 mostů propojuje ostrovy a ostrůvky v Norském moři. Nejprve si ji celou projedeme a potě se i projdeme po okolí. To nejlepší z celého dne na nás ale teprve čeká. Nedaří se nám najít žádné ubytování, všechny campy jsou plné. Nacházíme si tedy nocleh na nedalekém staveništi, snad v Norsku v sobotu nepracují..=)
V sobotu nás čeká prohlídka blízkého okolí, lyžařského střediska Bjorli a vodopádu Slettafoss. Tentokrát už máme s ubytováním štěstí. Čeká nás nocleh k krásných dřevěných chatkách v kempu nedaleko města Andalsnes.
Pondělí je ve znamení trolů. Ano, čeká nás slavná Trolí cesta. Nejprve se pobavíme ve stáncích se suvenýry a poté pomalu serpentinami vzhůru. Obdivuji řidiče autobusů! Odtud opět pomalý sjezd dolů k moři okolo jahodových plantáží přes městečko Valldal až k jezeru Eidsvatn. V pozdějších odpoledních hodinách se ještě vydáváme na výstup na blízký kopec. Jen najít cestu, jak přeskočit potok..Chatrný žebřík položený jen tak, bez zábradlí, přecházíme všichni po čtyřech, tedy až na Bážu..=)
V úterý nás čeká podobná cesta jako včera, jen v opačném směru. Tedy, ne že bychom se vraceli, jen sjíždíme Orlí cestou, opět serpentiny. Ale díky nim je nádherný výhled na nejkrásnější a nejznámější norský fjord – Geirangerfjorden, jen kdyby nebyla ta mlha. Sestupujeme do městečka Geiranber, dále podél vodopádu Vidalfosse až do země sněhu. Vážně, sníh, sjezdovka, lyžaři, zima…. Po stranách silnice několika metrové sněhové bariéry..A člověk popojede jen o pár km dál a už je zas příjemně. Ubytováváme se v údolí Raumdalen v městečku Kvam.
Ve středu se dostáváme již pro nás známých končin – městečka Lilehammer. Výšlap na můstky jsme absolvovali již před lety a tak není proč tu déle otálet. Ubytováváme se v kempu Mjostad a vyrážíme na obhlídku skalních kreseb z doby bronzové.
Ve čtvrtek se již opět vracíme do Švédska a míříme do města Malmö. Ubytováváme se v hotelu IBIS, bohužel.. Tedy hotel je to krásný, ale to ranní překvapení co nás čeká… Nicméně zatím prohlížíme nádherné moderní město, krásná architektura, Turning Torso od Calatravy.. Z nábřeží pohled na Oresund bridge, 16 km dlouhý most spojující Malmö a Kodaň.
V pátek ráno nás tedy čeká již zmiňované nemilé překvapení, jedno z našich aut má rozbité zadní sklo. A v této ulici ani není jediné! Na první pohled naštěstí nic nechybí, jen nás čeká půl dne strávených získáváním nového skla. To však dostaneme zadarmo a navíc si dáme i výbornou kávu!=) Teď už tedy ale nastal čas na přejezd do Trelleborgu, který si při čekání na trajekt prohlédneme a pak sbohem severe..
Doma nás na uvítanou čeká deštivé počasí a 15°C. Ach a to za polárním kruhem svítilo sluníčko a bylo vždy přes dvacet….
Norsko nádherné a nezapomenutelné jako vždy…
Ještě něco málo k cenám... V Norsku se platí tzv. NOKy (neboli norskou korunou=). Vše je přibližně stejně drahé jako v Čechách, jen pro nás se ceny násobí krát 4! Nezapomenutelnou záležitostí byl místní chléb. Neuvěřitelné množství druhů na výběr, myslím, že jsme za celou dobu neměli dvakrát ten samý. A poslední věc, byl by hřích nekoupit si nějaký suvenýr, svetr se sobem, trola na zahrádku, nebo nejlépe pozor sob! na auto!!!=)