cestopisy z putování po Čechách a po Evropě

město stříbra

Hlavní význam Kutné Hory se točí kolem těžby stříbra. Okolo roku 1300 vydal král Václav II. nový horní zákon, který zavedl jednotnou minci – Pražský groš, jehož ražba probíhala právě v Kutné Hoře. Roku 1318 byla Kutná Hora povýšena na město, čímž získala různá privilegia. Bohatství z kutnohorských dolů, zejména z šachty Osel, se stalo hlavním zdrojem pro stavby Lucemburků, kvůli čemuž Karel IV. i Václav IV. napomáhali rozvoji města. Z popudu bohatých měšťanů začíná roku 1388 stavba chrámu sv. Barbory (který byl dokončen až roku 1905). Význam města je patrný i z toho, že zde roku 1409 podepsal Václav II. Dekret kutnohorský o novém rozložení pravomocí na pražské univerzitě. Velký úpadek přišel během husitských válek, kdy Jan Žižka zničil sedlecký klášter a město vypálil. Význam města opět vzrostl za vlády Vladislava II. Jagelonského, kdy zde byla vytištěna Bible kutnohorská. Roku 1550 se přestaly razit Pražské groše a začaly se opouštět a zaplavovat štoly. Roku 1625 nechal Ferdinand II. Štýrský zkonfiskovat část městských statků, které věnoval Jezuitům, kteří v sousedství sv. Barbory postavili kolej. Přesto že roku 1726 byla úplně zastavena těžba stříbra, v městě působilo několik významných umělců – Kilián Ignác Dienzenhofer (architekt, Klášter řádu sv. Voršily), František Maxmilián Kaňka (architekt, kostel sv. Jana Nepomuckého) či Petr Brandl (malíř, pochován v kostele P. Marie Na Náměti). Roku 1995 bylo historické centrum, kostel sv. Barbory a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci zapsány na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Do Kutné Hory jedeme z Prahy vlakem s přestupem v Kolíně. Asi po hodince cesty vystupujeme na hlavním nádraží v Sedlci. Po hlavní silnici dojdeme ke kostelu Nanebevzetí P. Marie a sv. Jana Křtitele, který náleží k původnímu klášteru.

Klášter byl založen roku 1142 a je nejstarším cisterciáckým klášterem u nás. Na místě dnešního kostela stával původně románský chrám, který byl ale na konci 13. století zničen. Na přelomu 13. a 14. století byla vystavěna gotická pětilodní bazilika s trojlodním transeptem, architekt stavby není znám. Během husitských válek byl kostel spolu s klášterem vypálen a opuštěn. Obnovy se dočkal až v 17. a na počátku 18. století, kdy se přestavby ujal nejprve Pavel Ignác Bayer a následně Jan Blažej Santini-Aichel.

Uvnitř kostela kupujeme rovnou vstupenku na všechny tři hlavní památky v Kutné Hoře a dokonce díky Eliščině ISICu za snížené vstupné. =) Kostel je krásně opraven a nejvíce mě zaujme různobarevné lemování okolo oken. Po Santiniho točitém schodišti vystoupáme pod střechu, kde si můžeme prohlédnout kci krovu a klenby z vrchní strany.

Blíží se čas oběda, proto moc neváháme a před dalším poznáváním se jdeme posilnit do nejbližší restaurace U Zlatého lva.

Cestou do Kostnice se zastavujeme v informačním středisku, abychom vyloudily nějakou mapičku. Chlapec je profík a dokonce nás navede na autobusovou a vlakovou dopravu mezi Sedlcem a Kutnou Horou.

Na vstupenku dostáváme druhé razítko a ocitáme se v naprosto jedinečných prostorách vyzdobených pozůstatky 40 000 mrtvých.

Historie kostnice je svázána již s opatem Jindřichem, který byl ve 13. století poslán jako posel Přemyslem Otakarem II. do Jeruzaléma. Odtud si přivezl hrst hlíny z Kalvárie (Golgoty) a rozprášil ji po místním hřbitově, který se tím stal zvláště vyhledávaným, pohřbívat se zde nechávali i lidé z Polska, Bavorska a Belgie. Po velké morové epidemii zde našlo odpočinek na 30 000 lidí a dále jejich počet značně narost díky husitským válkám. Po husitských válkách došlo ke zrušení části hřbitova. Kosti ze zrušených hrobů byly nejprve naskládány volně okolo kaple a později přemístěny do její vnitřní části. Roku 1511 je zde poloslepý mnich poprvé srovnal do šesti pyramid. Hřbitovní kostel, původně ze 14. století, byl v 15. století vypálen husity. V 18. století došlo k rekonstrukci objektu a k výzdobě interiéru kaplí byl přizván architekt Jan Blažej Santini-Aichel, který ve svém typickém stylu barokní gotiky navrhl výzdobu interiéru z kostí. Za císaře Josefa II. došlo ke zrušení sedlckého kláštera a jeho majetek koupili Schwarzenberkové z Orlíka. Kostní výzdoba byla obnovena roku 1870 Františkem Rintem z České Skalice (který zde zanechal jedinečný podpis). Ten zrušil dvě z původních šesti pyramid, kosti dezinfikoval a vybělil a do výzdoby přidal rodový erb Swarzenberků.

Člověk uvnitř neví, jestli se mu prostory líbí anebo ho děsí. Asi je to kombinace obojího…

Akorát se chystáme k odchodu, když se do Kostnice nahrne autobus turistů… Ještě že jsme si vše stačily v klidu prohlédnout, teď už jen všude cvakají foťáky…

Vracíme se zpět na hlavní, po níž pokračujeme pěšky asi 1,5 km do historického centra Kutné Hory. Docela jsme se těšily, že by tu na hlavním náměstí mohli mít vánoční trhy, ale není tu ani stánek. Z Palackého náměstí vystoupáme kousek k morovému sloupu a okolo něj doprava ke gotickému Kamennému domu. Okolo kostela sv. Jana Nepomuckého ke Kamenné kašně, jejímž autorem je architekt Matěj Rejsek. Kašna je bohatě zdobená šestiboká stavba, na jedné straně až 4 m vysoká, voda do ní byla přiváděna několik km dlouhým dřevěným potrubím.

Okolo hezkých domků na Komenského náměstí až ke kostelu sv. Jakuba, okolo Českého muzea stříbra ke Katedrále sv. Barbory. Teprve až tady nacházíme jediný a silně vytěžovaný stánek se svařákem. Tohle počasí opravdu není na dlouhé chození venku… S horkým nápojem v rukou si ze střechy kaple Božího těla prohlížíme blízké i vzdálenější okolí. Dlouho špekulujeme nad tím, co je dým na obzoru, až ho s velkým uspokojením přiřadíme elektrárně ve Chvaleticích.

Pro třetí a poslední razítko na vstupenku jdeme do gotického chrámu sv. Barbory…

Chrám sv. Barbory byl založen již roku 1388 a nikoli na popud některé z církví, nýbrž z iniciativy bohatých kutnohorských měšťanů. Stavba byla zastavena v roce 1558, přičemž na západě byl kostel ukončen pouze provizorní zdí. První fázi výstavby měla na starosti Parléřova huť v čele s Janem Parléřem (synem Petra Parléře). Na přelomu 15. a 16. století na chrámu pracoval Matěj Rejsek, kterého následně vystřídal uznávaný Benedikt Ried. Ten dokončil hlavní chrámovou loď a vybudoval další dvě stejně vysoké boční lodě. Další úpravy chrámu probíhaly až do roku 1905, tudíž výstavba trvala více než 500 let…   

Je krásné pozorovat uvnitř chrámu vedle sebe Rejskovu síťovou žebrovou klenbu nad chórem a Riedovu krouženou žebrovou klenbu nad zbylou částí (tu můžeme vidět od stejného autora i ve Vladislavském sále). Uděláme fotku u sochy havíře a prohlídneme si pozdně gotické fresky. Jak už je zvykem u vyřezávaných chórových lavic, člověk nenajde dvě stejné…

Projdeme přes nově zrevitalizovaný areál nad jezuitskou kolejí zpět na Havlíčkovo náměstí, okolo jelena na Jungmannovo náměstí a na nádraží. Jsme tu nakonec trošku s předstihem, nevadí, je tu teplo a máme čas napsat pohledy…

V Kutné Hoře přesedneme na náš rychlík na Hlavní nádraží a za chvilku jsme v Neklidu…

Kutná Hora je nádherné město, které ukrývá mnoho památek, z nichž jsme viděly jen menší část. Takže za teplejšího počasí se sem určitě ještě vrátíme… =) 

 

Odkazy

Stránky města Kutná Hora

Stránky o památkách města Kutná Hora

Další stránky o městě Kutná Hora

© 2009 - 2016 Světy bez hranic

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode