pálava
Na lokalitě pro první dovolenou jsme se shodli bez problémů, ovšem najít zde nějaké slušné ubytování, natož takhle na poslední chvíli, byl pěkně tvrdý oříšek. Nechápu to, ale na Moravě asi neznají pojem manželská postel, to opravdu nejsou dvě sražené postele k sobě (kor postele s dřevěným rámem)… =) Často kvalita ubytování ani zdaleka neodpovídá požadované ceně… Už to pomalu vzdávám, když narazím na Jáňův Dvůr. Přesně takhle jsem si to představovala… Jenže samozřejmě mají plno… Nevadí, čas pro záložní variantu, na zahradě provozují malý kemp… =)
Ještě zajímavější je náš proces balení. Zhodnotíme, že by bylo dobré si vzít do stanu matrace, aby nám nebyla od země zima. Podaří se nám sehnat dvě molitanové matrace, které se akorát vejdou do stanu, takže budeme mít parádní letiště… =) Nu a když už, tak přece nebudeme brát spacáky, ale vezmeme rovnou polštáře a peřinu… =) To by člověk nevěřil, jak se najednou ze stanu stává luxusní ubytování… =)))
S autem napěchovaným až po střechu, bereme i kola, míříme, s mezizastávkou v Praze, po dálnici D1 směr Morava. Asi v polovině cesty máme naplánovanou zastávku na koupání. Podle mapy jsme si vyhlídli vodní nádrž Trnávku kousek za obcí Želiv. Auto necháváme u chatové oblasti a scházíme na travnatou pláž na výběžku. Paráda, krásná opalovačka, příjemný vstup do vody a koupání s výhledy… =)
Při příjezdu na ubytování je potřeba se zapsat a zaplatit nocleh dopředu. Každý večer je možnost si objednat a zaplatit snídani na další den. Autem si zajedeme až k vybranému místu pro stan a jdeme si vytvořit kutloch. V kempu jsme téměř jediní, pravda, je už skoro po sezóně. Povinností je malá procházka po Novém Přerově, je to tu pěkný konec světa, hranice jsou prakticky hned za obcí. Usedáme na večeři do restaurace pod širým nebem vytvořené ve dvoře Jáňova Dvora.
Na Falkenstein a do Mikulova
Nový Přerov - Galgenberg - Wildendürnbach - Neuruppersdorf - Pottenhofen - Ottenthal - Guttenbrenn - Falkenstein - Kleinschweinbarth - Mikulov - Nový Přerov - 45 km
Hned první den vyrážíme na kola do sousedního Rakouska, když ho máme tak blízko. Za hranicemi je to pořád po rovině po asfaltové cestě. Abychom to trošku narušili, uhýbáme doleva na viniční kopeček Galgenberg, odkud jsou krásné výhledy do všech stran.
Z Galgenbergu sjedeme do Wildendürnbachu a dál doleva po silnici do Neuruppersdorfu, Pottenhofenu a Ottenthalu. Až sem je to prakticky po rovince. Z Ottenthalu do Guttenbrunnu přichází první pěkný kopec. Z hlavní silnice odbočíme doprava a sjíždíme dolů do Falkensteina, nad nímž se tyčí stejnojmená zřícenina hradu.
Z obce na zříceninu je to pěkný fuňák, slézáme z kol a tlačíme. S velkým nadšením se celí upocení zjevujeme u vstupu do hradu, abychom zjistili, že vlastně s sebou nemáme ani Euro. =) A paní nás na kartu ani za české pustit dovnitř nechce, jen na nás nechápavě zírá… =) Chvilku tedy alespoň vydechneme, než se vydáme na cestu zpět.
Tentokrát ale na rozcestí pod hradem neuhýbáme zpátky do vesnice, ale pokračujeme po polní cestě dál rovně k podivné skulptuře z obručí z vinných sudů, kde poobědváme. Po polní cestě dojedeme zpět na silnici (a vyhneme se tím pěknému kopci), odkud už to bereme nejkratší možnou cestou do Mikulova. Tedy přes Kleinschweinbarth a pořád rovně až do Čech. Těsně před hranicemi končí asfaltová silnice a pokračuje dál jen zpevněná cesta, která nás dovede až do Mikulova.
Jelikož je pěkné horko, okamžitě se nahrneme ke koupališti. Zaplatíme vstup, uschováme kola, převlékneme se a hurá do vody. Dokonce tu mají i tobogán a skluzavku. Tobogán je celkem pomalý, ale skluzavka je pěkná jízda. =) Úžasné je pozorovat, co na ní vyvádí místní mládež… =) Věci si necháváme uschované na koupališti a dle doporučení vyrážíme na jídlo do nedalekého bistra. Vaří tu opravdu výborně. Přes náměstí vystoupáme nahoru k zámku, který nás ohromí svou velikostí. Zahrady jsou nově opravené a z hradeb je krásný výhled do okolí.
Barokní zámek stojící na skalnatém kopci zvaném Zámecký vrch je jednou z hlavních dominant města. V těchto místech původně stával románský hrad, který byl později Lichtenštejny přestavován do gotické podoby. V 16. století začala přestavba barokní, která probíhala až do 18. století, kdy zámek vyhořel. Byl však poměrně rychle znovu obnoven a Ditrichštejnům sloužil až do roku 1945, kdy znovu vyhořel. O dva roky později vznikl Spolek pro obnovu mikulovského zámku a dnes se v jeho prostorách nachází Regionální muzeum. Na nádvoří probíhají kulturní akce a tradiční vinobraní.
Pod zámkem usedáme do kavárny na kávu a dortík. Vyzvedneme naše kola a po krásně rovné cyklostezce, kde to jede skoro samo, se vracíme zpět do Nového Přerova.
Přes Pálavské vrchy
Bavory - Kočičí skála - Stolová hora - zřícenina Sirotčí Hrádek - Klentnice - Perná - Pod Martinkou - Nad Soutěskou - Dívčí hrady - Dolní Věstonice - 13 km
Dnes měníme kola za pěší. Autem popojedeme do Bavor, odkud už pěšky pokračujeme po silnici mezi vinicemi až ke Kočičí skále.
Odtud máme krásný výhled na to, co nás dnes čeká – Pálavské vrchy. Z Kočičí skály po červené značce je to ještě kousek po silnici, než odbočí doleva do kopců. Nějak se nám podaří sejít ze značené stezky a octnout se přímo uprostřed filmového štábu… =) Bereme to přímo vzhůru a brzy se na červenou opět napojíme. Na Stolové hoře sice pěkně fouká, ale když si člověk lehne do trávy, tak vítr zmizí a proderou se k němu sluneční paprsky… =)
Po červené sejdeme na rozcestí k fotbalovému hřišti, odkud už je to jen kousek na zříceninu hradu Sirotčí hrádek. Nahoru do hrádku vede ne zrovna snadno schůdná cesta.
Sirotčí hrádek je zřícenina gotického hradu, jehož počátky sahají až do 13. století, kdy jej vystavěli Wehingenové. V 16. století hrad zpustl.
Po červené sejdeme dolů do Klentnice, kde máme zálusk na něco dobrého. Ještě před Klentnicí nás už směruje šipka. Občerstvení je ale k našemu velkému zklamání zavřené. Nezbývá, než se vydat Klentnicí zpátky a hledat. Po dalším zavřeném občerstvení se raději ptáme místních obyvatel. Nakonec dojdeme až do hostince naproti faře. Ale místní, jak už to tak bývá, poradili velmi dobře. Nezbývá než se po jídle vrátit Klentnicí zpět na červenou značku a po ní pokračovat po silnici až na odbočku na modrou. Většina lidí pravděpodobně pokračuje po červené značce dál na vrchol kopce Děvína, my už ale máme kopců dost, a tak volíme mírnější trasu po modré značce. Ta vede okolo zříceniny kaple sv. Antonína, kde toho není mnoho k vidění, prakticky po vrstevnici až na rozcestí se zelenou značkou, kde se nad námi tyčí skalní útvary. Po modré značce dojdeme až na zříceninu Dívčí hrad.
Dívčí hrad je poprvé zmíněn v roce 1222 jako Dewiczky. Díky svému strategickému postavení zůstával hrad v zeměpanském držení. Jeho zkázu způsobily Švédové v roce 1645.
Ze zříceniny jsou krásné výhledy na vodní nádrž Nové Mlýny. Po červené značce sejdeme do Dolních Věstonic odkud nám jede autobus zpět k autu do Bavor.
Večer už tradičně usedáme ke stolům ve dvoře Jáňova Dvora. Jeden z ubytovaných hostů vytahuje kytaru a venku pomalu začíná pršet. Netrvá dlouho a v průjezdu, kam jsme se před deštěm ukryli, zůstáváme už jen my, majitel a kytarista. Déšť je opravdu vytrvalý a my začínáme mít obavy, aby Bizon vydržel. Jak se za nedlouho ukáže, obavy byly oprávněné. Stan jsme ne úplně perfektně vypnuli a v polovině máme povodeň.. =) Paráda, vypadá to, že asi až do rána budeme pít pivo a zpívat, páč nemáme kde spát.. =) To by ale pan majitel nesměl být frajer. Ještě má na tuto noc volnou bývalou sýpku, kde je ohromné letiště a hlavně teplo a sucho. Trošku ho vykolejíme našimi peřinami.. =) A aby to nebylo málo, tak ještě přinese na ochutnávku naprosto vynikající slivovici a meruňkovici.. Bylo to tak dobré, že padlo několik kol panáků a předtím ještě všechna ta piva.. No je to se mnou veselý, ale špatně mi naštěstí není.. =))
Lednicko-Valtický areál
Lednice - Nový Dvůr - Tři Grácie - SV. Hubert - Dianin chrám (Rendez-vous) - Valtice - Hlohovec - Hraniční zámek - Rybniční zámeček - Lednice - 23 km
Ráno se mi povede naprosto dokonalé entrée, když přímo před vstupem do sýpky hodím špičkového tygra.. =) Promočená matrace je úplně durch a nevypadá to, že by v blízké době měla v úmyslu vyschnout. Holt se budeme muset zmáčknout na jednu.. =) A pan majitel nám navíc na účet napsal jen jedno kolo panáků, no frajer.. =)
Autem se přesouváme do Lednice, kde vytahujeme kola a vydáváme se na projížďku po Lednicko-Valtickém areálu.
Lednicko-Valtický areál je považován za nejrozsáhlejší komponovanou krajinu v Evropě. Na přelomu 18. a 19. století bylo území upraveno do podoby anglického parku rodem Lichtenštejnů. V roce 1996 byl areál zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Chvilku nám trvá, než se vymotáme z města, pak už ale přejedeme koleje a míříme po hrázi mezi Prostředním a Mlýnským rybníkem na Nový Dvůr. Informační středisko zavřené, stejně jako to v Lednici, a tak jen podle naší mapy pokračujeme doprava ke Třem gráciím.
Socha Tří grácií, nacházející se před chrámem, zobrazuje trojici nahých antických bohyní – Athénu, Afroditu a Artemis. Autorem sousoší je Leopold Fischer. Obklopuje je půlkruhová stavba s dvanácti iónskými sloupy, jejímž autorem je Jan Karel Engel. Ve dvanácti výklencích jsou umístěny alegorické sochy věd a umění.
Po červené značce pokračujeme až k soše sv. Huberta, patrona myslivců a střelců.
Kaple sv. Huberta je nejmladší stavbou Lednicko-Valtického areálu postavená v gotickém slohu z pískovcových kvádrů (pro autentičnost s nafingovanými středověkými kamenickými značkami). Uprostřed kaple je umístěna socha sv. Huberta, stojící na podstavci se sochami andělů.
Přes Dianin chrám míříme do Valtic.
Dianin chrám neboli Rendez-vous je zasvěcen bohyni lovu. Třípatrová stavba loveckého zámečku připomíná vítězný oblouk.
Ve Valticích dojedeme až k zámku, ale na prohlídku se nechystáme. Prohlídneme si zámek jen zvenku, nakoukneme do zahrad a pokračujeme po hlavní směrem k Belvederu. Na konci Valtic jsme si vyhlídli restauraci na oběd, ale nebyla to úplně nejlepší volba…
Po modré značce projedeme Hlohovcem a mineme Hraniční zámek, v němž se v současné době nachází hotel s restaurací, okolo Hlohoveckého rybníka a Rybničního zámečku zpět na rozcestí u hráze. Teď už po stejné trase zpět do Lednice, kde uklidíme kola do auta, dáme si zmrzlinový pohár v cukrárně a vydáváme se na prohlídku zámku. Akorát se nám podaří chytit poslední prohlídku.
Pravděpodobně v 16. století nechal Hartmann II. z Lichtensteina zbořit zdejší gotickou vodní tvrz a na jejím místě vystavěl renesanční zámek. V 17. století jej nahradilo barokní sídlo s monumentální jízdárnou a rozlehlou, architektonicky řešenou zahradou. Dnešní vzhled zámku Lednice pochází z let 1846-1858, kdy tehdejší objekt nechal Alois II. z Lichtensteina přebudovat na letní sídlo v duchu anglické gotiky. V rámci I. prohlídkového okruhu je možné si prohlídnout reprezentativní sály s vyřezávanými stropy, dřevěným obložením a vybraným mobiliářem. V 1. patře jsou k vidění soukromé pokoje Lichtensteinů, ve 2. patře pokoje jejich dětí a guvernantek.
My volíme I. prohlídkový okruh, kdy se podíváme do vstupní haly, prohlédneme si lovecký salonek, koupelnu, předpokoj, modrý pokoj, dámskou ložnici, čínský pokoj, rytířský sál, jídelnu, knihovnu, tyrkysový společenský sál, červený kuřácký salon a modrý taneční sál. Průvodkyně je skvělá a rozhodně je co obdivovat. Vyřezávané stropy, lustry, pověstné točité schodiště, nábytek…
Jelikož vše ostatní už je zavřené, projdeme jen část anglického parku, který nabízí nádherné průhledy na zámek a na minaret a pomalu míříme zpět k autu.
Na skok v Telči a Jindřichově Hradci
Máme to tak akorát, celou dobu byl v kempu klid, ale s blížícím se víkendem (a vinobraním) sem přijíždějí hluční návštěvníci v karavanech. Jsme rádi, že jsme si to tak dobře načasovali.
Abychom nejeli stejnou cestou zpět, bereme to přímo, přes Znojmo, Telč a Jindřichův Hradec.
V Telči zastavujeme na prohlídku města a jelikož nám to vyšlo tak krásně, že jsou dny památek UNESCO, tak některé památky jsou volně přístupné, jiné za nižší vstupné. Nemáme mnoho času, ale po vydatném obědě v restauraci pod kostelem sv. Ducha vystoupáme na jeho věž, abychom si prohlédli město z výšky. Projdeme jednotlivá nádvoří zámku, včetně zahrady a je nejvyšší čas jet dál.
V Jindřichově Hradci se těším na nejlepší štrůdl v cukrárně Kaštánek na Masarykově náměstí. Jenže štrůdl už je vyprodán… =( Nezbývá než si dát něco jiného a na štrůdl přijet zase jindy…
Dovolená to byla parádní, Morava je jako stvořená pro ježdění na kolech, ubytování bylo perfektní, víno, burčák, jídlo super… Určitě se sem ještě vrátíme… =)
Odkazy