na běžky do nejvýše položené obce v čr
Na rozdíl od loňského roku je letos sníh, takže nic nebrání tomu opět po delší době vyrazit alespoň na otočku na Kvildu. V posledních pár dnech napadlo asi třicet čísel, takže to vypadá s běžkami nadějně…
Kvilda je nejvýše položenou obcí v ČR (1 065 m n. m.) a významným turistickým centrem. Byla založena pravděpodobně v 16. století, i když název Kvilda byl v souvislosti s místním lesním hvozdem zmiňován již ve 14. století.
Nejznámější a nejvýznamnější stavbou v obci je kostel sv. Štěpána vybudovaný v novogotickém slohu v letech 1892-1894. Kamenné zdivo je obloženo šindelem, který ho chrání před nepřízní počasí.
V obci se nachází muzeum se stálou expozicí historie Kvildy a Bučiny.
Za návštěvu určitě stojí informační středisko, jehož expozice prošla v nedávné době rekonstrukcí a interaktivní formou nám představuje NP Šumavu. V prvním patře je možné si pustit několik tematických filmů i pohádek.
A samozřejmě nesmím zapomenout na slavnou cukrárnu s pekárnou, která je vyhlášená široko daleko spolu s jejím legendárním povidloněm. =)
Hned vedle pekárny byl v roce 2011 založen minipivovar. Všechna piva, která jsem tu zatím ochutnala, byla velmi dobrá. Plus skvělá kuchyně…
Ještě pár zajímavostí o Kvildě… V roce 1959 zde (a okolí) režisér Karel Kachyňa natočil film Král Šumavy. Nedaleko Kvildy se nachází nejstudenější místo v ČR (Jezerní slať) a nejdelší pramenící řeka v ČR (Vlatava, konkrétně pramen Teplé Vltavy) a do roku 2013 zde měli i nejvyšší vánoční strom (smrk vedle kostela sv. Štěpána).
čt 11.2. - Oběd ve Vimperku, večeře na Kvildě
V půl desáté ráno sedíme spokojeně v autobuse, opouštíme Prahu a míříme na Šumavu. Cesta je to dlouhá, a tak není divu, že nám během ní pěkně vyhládne. Na Kvildě bychom měly být AŽ v půl jedné, ale naštěstí to máme s přestupem ve Vimperku, kde je minipivovar… Trvá nám ani ne pět minut, než zjistíme, že další autobus nám jede za tři hodiny, paráda. Celé nadšené míříme do centra města, abychom zjistily, že náš plán má trhlinu… Minipivovar má otevřeno jen o víkendu! Tomu teda říkám pech. Zklamaně vstupujeme do informačního střediska, nechat si poradit náhradní variantu. Seběhneme kousek z náměstí a usedáme do pizzerie, Budvar sice není naše nejoblíbenější pivo, ale co naplat.
Nakonec to máme akorát na autobus a jsme rády, že jsme se tu zastavily. Vimperk z autobusu nevypadá zrovna lákavě, ale centrum města se nám opravdu moc líbilo.
V půl čtvrté vystupujeme ve staré známé Kvildě a míříme na ubytování. S nostalgií míjíme chatu U Pily a jdeme se nechat překvapit, jaký pokoj na nás čeká letos. Kupodivu stejný jako minule a kupodivu se mi pořád stejně nelíbí…
Ani se na pokoji moc neohřejeme a jdeme na kávu do místní vyhlášené cukrárny a pekárny. Za chvilku jsou tu už i chlapi a vyprávějí nám své zážitky z běžek… =)
Chvilku spekulujeme o tom, že bychom rovnou šli vedle do pivovaru, ale ještě je docela brzy a hlavně pánové potřebují sprchu… =) Okolo osmé už ale usedáme ke stolu a objednáváme místního Dvanácteráka. Výborné pivo, živá hudba, příjemné prostředí… Bylo by to skoro dokonalé, kdyby si hned vedle mě nesedla ne zrovna voňavá paní, která ještě navíc byla značně nervózní z toho, že si povídáme (co jiného by tak člověk v hospodě mohl dělat). Chvilku se nás snažila odradit svým zpěvem, ale brzy ji došlo, vedle koho si sedla a raději uraženě odkráčela domů… =)
Z původně plánovaného jednoho piva jich nakonec bylo o něco víc, ale není se čemu divit, tohle je opravdu nejlepší šumavský pivovar…
pá 12.2. - Za pralinkovými knedlíky
Kvilda – Bučina – Furík – Knížecí Pláně – Borová Lada – Svinná Lada - 16,5 km
(Kvilda – Bučina – Furík – Knížecí Pláně – Borová Lada – Svinná Lada – Na Studeném potoce (Nové Hutě) – U Starých hutí – Vilémov (Kvilda) - 27 km)
Dnes už žádné odkládání a hurá na běžky. S Eliškou zažehlíme zajímavou směs univerzálního modrého s červeným a vyrážíme vzhůru na Bučinu. Musíme se pochválit, jede to opravdu špičkově. Stopa nijak slavná, ale sníh perfektní.
Na Bučině bohužel nefunguje fotopoint, takže nám nezbývá, než si vytvořit vlastní „selfí“. =) Alpy jsou schované kdesi v mracích, ale jinak je nádherně jasno.
Bučina (Buchwald) je zaniklá obec v nadmořské výšce 1 162 m. Bučina byla založena okolo roku 1770 jako dřevařská osada. Před druhou světovou válkou zde žilo 320 obyvatel (z toho 29 Čechů), po válce byla obec vysídlena a v 50. letech byla většina stavení srovnána se zemí.
V dnešní době zde stojí zrekonstruovaný hotel Pešlova chata (Alpská vyhlídka) a znovupostavená kaple sv. Michala. Je zde také jakési muzeum Železné opony – replika hraničního zátarasu s ostnatým drátem a strážní věží.
Popojedeme skoro až k hraničnímu přechodu Bučina – Finsterau a dáme se po červené turistické značce skopce dolů podél lesa. Pěkně to sviští a za chviličku jsme na Furíku a Hájenku na Knížecích Pláních už máme skoro na dohled.
Bývala to opravdu vynikající hospoda s perfektním číšníkem, výborným jídlem a vyhlášenými pralinkovými knedlíky. Jenže pak se změnil majitel, číšník skončil na Horské Kvildě U Rankla, kde je ho vysloveně škoda, knedlíky se přestaly dělat a jídlo se zhoršilo. Teď je to tak, že číšník je stále na Horské Kvildě, pralinkové knedlíky mají, ale jídlo je nic moc… Zhodnotily jsme to tak, že je rozhodně lepší si dát originální pralinkové knedlíky v Borůvce v Borové Ladě a Pláním se vyhnout… Bohužel…
Po žluté turistické značce vyjedeme na Židovskou cestu neboli „Kládovku“, kterou opravdu nerada jezdím nahoru (dolů je to o poznání lepší), páč je vysloveně nekonečná. My naštěstí sjedeme kousek dolů a míříme do Borové Lady. Mineme odbočku na tzv. Vlasatici, která se mi zdá ještě zdlouhavější než Kládovka a za chviličku jsme v Borovce.
Těšíme se na místní sovinec, kde by měly být k vidění sovy běžně žijící v šumavských lesích. Po vyšlapané pěšině dojdeme až k voliérám, abychom zklamaně zjistily, že sovinec je otevřen pouze od května do září. Tudíž v únoru tu opravdu není nic k vidění…
Z Borovky šlapeme pěkně po silnici a marně pokukujeme po nějaké slušné stopě, ale kde nic tu nic… Za mostem přes Teplou Vltavu na to prdíme, nazouváme lyže a suneme se ve stopě podél silnice. Ve Svinné Ladě už vede jen stopa projetá jedním člověk po louce, kde vykukuje tráva a bahno. Vydržíme až k okraji lesa, kde stopa přeleze na silničku a prakticky by se dalo říci, že končí… Zabahněné lyže nás nutí dál pokračovat pěšky, což není úplně ideální a do Hutí to není úplně nejblíž. Navíc odtamtud chceme pokračovat na Kvidu přes Přilbu a v lese to tu taky není se sněhem nijak slavné. Proto volíme variantu návrat do Svinné Lady, odkud nám za 20 minut jede autobus na Kvidu. Holt naše oblíbené koryto bude muset počkat zase na jindy.
Ještě si na skok odběhneme po chodníčku do Chalupské slatě, ale ani zdaleka nestihneme dojít až k jezírku.
Na večeři máme v plánu zajít do pivovaru, jenže dnes tam hraje živá hudba a všechna místa jsou beznadějně plná. =( Koupíme tedy alespoň petky Dvanácteráka jako dárečky a jdeme se najíst do Šumava Inn. Sice je to tu trošku dražší, ale vaří výborně.
so 13.2. - Naše oblíbené sjezdy na běžkách
Kvilda - Pramen Vltavy - Černá hora - Ptačí nádrž - Černohorská nádrž - Lovčí skála - Folipova Huť - Korýtko - Pod Březovou horou - Kvilda - 22 km
Opět zažehlíme naši osvědčenou směs a tentokrát i s chlapy vyrážíme na Prameny Vltavy. Je tu provoz jako na dálnici, to zrovna moc nemusím. Raději upřednostním horší stopu a málo lidí, než dobrou stopu a dálniční provoz…
U pramene Teplé Vltavy uděláme pár fotek a raději pokračujeme nahoru na Černou horu. V poslední době to tu má takovou zvláštní atmosféru, stromy jsou poničené kůrovcem a navíc ještě polámané od vichřice. Ale pomalu ale jistě tu začíná růst nový les…
Pořád očekávám to prudké závěrečné stoupání na Černou horu, proto mě překvapí, když se ocitneme na vrcholku a stoupání nikde… =) Lidí spousta, hustá mlha a pěkná zima… Dáme rychlou svačinu, uděláme fotky a juhůůůů sjezd dolů až na Ptačí nádrž.
Odbočíme vpravo a od rozcestí Černohorská nádrž opět začínáme stoupat až na Lovčí skálu. Teď už jen pěkně skopce až do Filipovy Hutě. Vyjedeme u tří novostaveb, které rozpoutají diskuzi, zda jsou pěkné či nikoli…
Na Filipce to se sněhem taky není nijak slavné, takže raději zujeme lyže a obec přejdeme pěšky. K tomu se začíná oteplovat a sníh začíná být mokrý a těžký. To se projeví, jakmile u lesa znovu nazujeme lyže, jede to víc dozadu než do předu. Namažeme červeným, ale výsledek je (pokud je to vůbec možné) snad ještě horší… =)
Chlapi s námi odmítají jet po žluté na Kvildu, naše oblíbené korýtko sjížděli už včera a nějak je rozhodilo. Ti se tedy odpojují a míří po zelené na Horskou Kvildu.
My se kloužeme (a to doslova) po žluté k Březové hoře. Nadávám jako dlaždič, a tak raději znovu zastavujeme a zkoušíme naši poslední naději – psí sádlo. To samo o sobě lepí tak, že by byl div, kdyby to nezabralo… Jenže… No nevadí, naše oblíbené koryto už je jen kousek, skvělý sjezd, pěkné boule, paráda… =) Jen je tu letos nějaký provoz, normálně tu člověk nikoho nepotká a ono na vyhýbání v korytu není místa nazbyt… Rozhodně to ale není pro někoho, kdo neumí dobře plužit…
Ještě pár sjezdů a pořádného cross-country a jsme na okraji lesa. Přejedeme louku, přeťapkáme silnici, využijeme fotopoint a už je tu ona třešnička na dortu – sjezdovka na běžkách! =)
Od sjezdovky zamíříme rovnou do pivovaru, kde se máme potkat s chlapama. Ochutnáváme další vynikající piva a konečně si můžeme dát i místní zvěřinové hody – jelení svíčková a perníková omáčka jsou vysloveně luxusní. Kaňour prý taky stojí za to… =)
Spokojeně opouštíme naší oblíbenou Kvildu a míříme na sportovní bál… =)