cestopisy z putování po Čechách a po Evropě

Přerov nad Labem

Sedíme s Eliškou u internetu a vybíráme místo, kam v neděli vyrazíme na výlet. Nemělo by to být daleko, někde kousek za Prahou... Nakonec se celkem snadno shodneme na městečku Přerov nad Labem.

V neděli si tedy zabalíme a vyrážíme na Čerňák, odkud má odjíždět autobus do Přerova. Po malých zmatcích s nalezením správného nástupiště, naštěstí sedíme v autobuse směr Přerov nad Labem.

Autobus nás vysadí kdesi na rozcestí u benzinové pumpy a podle ukazatele zjišťujeme, že nás čekají ještě dva km cesty. Počasí nám ale přeje, odkládáme mikiny a vydáváme se na cestu. Hned z uvítací tabule se dozvídáme, že město je už více než 1 000 let staré. Jako první cíl máme nalezení hospůdky, svačinka by byla fain. Nacházíme hospodu u Indiána, ale tam samozřejmě otevírají až v jedenáct a to ještě není. Další hospodu už tu bohužel nemají, ale mají tu něco mnohem lepčího - cukrárnu. Kdo by odolal? =) Posadíme se venku ke stolečku, dáme se si dortík a koktejl a plánujeme kam vyrazíme nejdřív.

Hned naproti je skanzen, a tak vlastně není třeba ani dlouho přemýšlet. Eliška se mi neustále směje, že naše chalupa je vlastně taky skanzen, páč plno věcí, které tu mají vystavené, doma opravdu máme. =) Báječně se bavíme u receptů staročeských jídel (mají dosti zajímavé složení), v místnosti bylinek, Eliška se zamiluje do vesty s Mykimauzem (nebo co to na ní bylo za hrůzu =)). Panáky na Ferneta, včelařské pomůcky (hlavně ty brýle =)) a mnoho dalších úžasných věcí. Co nás ovšem nadchne ze všecho nejvíc jsou tehdejší názvy různých věcí: oukrop (česnečka), kvedlačka (a ne kvrdlačka), brtě (dutiny ve stromech), jizba (světnice), motovidlo, klikyhák, těsto do dítě, kukaň...=)

Skanzen je nakonec o hodně větší než jsme si původně myslely, je zde několik budov s expozicemi uvnitř, ale jsou zde i ty venkovní. Různé stroje potřebné na louky a na pole, studna,strašák..=)

Pak už je ale opravdu čas na oběd, vyrážíme tedy do již objevené hospody U Indiána. Je to báječné, ten pán opravdu vypadá jako indián, nabízí nám kulajdu a je úžasná. Stejně tak i následná svíčková s knedlíkem. Ještě to zapijeme pivečkem a můžeme pokračovat.

Obhlídneme místní zámek s pseudoprinceznou ve věži a vodníkem na vrbě. Dovnitř se bohužel jít nedá. Pokračujeme k muzeu velo-moto. Bohužel jdeme trošku pozdě, mají jen do pěti a teď už je čtvrt na šest..=( Pán je ale sekáč a pustí nás dovnitř, dokonce za dětské vstupné! =) A uvnitř je to báječné, jedna motorka lepčí než druhá, kola s motůrkem, kola se šlapkami pro ruce, dvojkola, vraky, motorky s koženou sedačkou, dokonce i auto... No je na co se dívat.

Jenže nám už za chvilku jede autobus, a tak pomalu ty dva km zpět. Báječné to bolo...=)

© 2009 - 2016 Světy bez hranic

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode