hory a lázně

Od loňska dlužím Evině nějaké ty slovenské hory, takže první týden padla volba na Roháče, jenže co k nim přidat na druhý týden? Nápadů byla spousta, ale nakonec se z toho vykrystalizovalo Maďarsko.. Musím přiznat, že jsem si vždycky myslela, že v Maďarsku nic moc k vidění není, snad vyjma Budapešti, takže jsem moc nevěděla, co očekávat a rozhodla jsem se pro Maďarsko kvůli tomu, že bychom si mohli v tamějších lázních dobře odpočinout po tom týdnu na horách.. 

Západní Tatry, jejichž jednou částí jsou Roháče, jsou od roku 1987 součástí TRNAPu. Dalšími částmi Západních tater jsou okrsky Osobitá, Sivý vrch, Liptovské Tatry, Červené vrchy a Liptovské kopy. Samotné Roháče tvoří nejskalnatější část západních Tater a rozkládají se přibližně mezi vrcholy Baníkov a Volovec. Nejvyšším vrcholem Západních Tater je Bystrá 2 248 m, Roháčů potom Baníkov 2 178 m. Je zde 33 vrcholů dosahujících výšky nad 2 000 m. Na východě sousedí Západní Tatry s Vysokými Tatrami, na západě s Chočskými vrchy. V Západních Tatrách je asi 20 ledovcových jezer, která nevysychají, z nichž největší je Dolné Roháčské pleso. O Roháčích se také tvrdí, že jsou tím nejnáročnějším, co mohou Tatry nabídnout, tak pojďme na to.. =)

26.7. sobota - odjezd na Slovensko

Obědová pauza je plánována do Trenčína, čas na projití města už bohužel nemáme, ale tak alespoň podívat na hrad bychom se mohli.. Podaří se nám projet skrz celou pěší zónu na náměstí s tím, že přece v pěší zóně se může třicítkou.. Alesepoň v tom se s Honzou vzájemně utvrzujeme.. =)) Při výjezdu míjíme policii, ale jsou v klidu, pak už správnou odbočkou až co nejvýš to jde.. Vtip je v tom, že jsme ze zadní strany hradu a odtud se na něj dostat nedá.. =)

Alespoň se projdeme po zbytcích hradeb, odkud je krásný výhled na celý Trenčín a okolí, vyzkoušíme svou odolnost proti závratím z výšek a raději frčíme dál, máme to ještě pěkný kus cesty, ještě když nás Zdendova navigace vede cesou necestou.. =) V sedm hodin konečně dorážíme na naše ubytování v Žiaru.. Pani má na zahradě dva objekty které pronajímá, jeden pro 9 osob a druhý pro 12.. My měli zarezervovaný ten menší, ale parta, která měla dorazit do toho většího, to prý zrušila, a tak máme možnost výběru.. Volba je celkem jasná, to bude parádní bydlení.. a ta zahrada.. =) Pani domácí nám dá mapu a ukáže nejzajímavější místa v okolí a nedoporučí nám chodit hřebenové trasy s tím, že prakticky každý den jsou tam bouřky a nejčastějšími oběťmi bývají Češi.. No po loňské zkušenosti ze Slovinska nemáme nijak velký zájem zkoušet znovu štěstí..  Rozhodíme se do pokojů a rovnou vyrážíme do nedaleké (i když ono to nakonec bylo celkem kus cesty =)) Koliby Kožiar a těšíme se na slovenské pivo a nějakou specialitku.. tak specialitky by i byly, ale s tím slovenským pivem je to horší.. Točí totiž pouze Radegast.. A obsluha značně pomalá, takže jen dojíme a vracíme se zpátky na ubytování a dokonce trefíme i nábližku.. =) Posedíme ještě na chatě a povídáme.. 

27.7. neděle - První lehký výlet do Prosiecké a Kvačianské doliny

Prosiek - Velké Borové - Vodné Mlyny Oblazy - Kvačany - Prosiek - 17 km - stoupání 1 126 m - klesání 1 127 m

Odjezd je stanoven již na 9:00 a dobře že tak, páč samozřejmě vyrazíme až po čtvrt a v 10:00 přesně vycházíme z parkoviště v Prosieku do Prosiecké doliny.. Je to krásná soutěska, kde se jde podél potoka, po chodníčkách, občas šplhá po žebříkách a pomalu stoupá.. Shora jsou překrásné výhledy zpátky do údolí.. Původní plán byl, že to vezmeme po zelené přes Prosečné, ale díky květnové kalamitě je prý cesta ještě stále neschůdná, takže pokračujeme mezi loukami s obrovskými kvetoucími bodláky přes malé hupy až do Velkého Borového..

Cestou s kopce nás vyruší blázniví motorkáři, ale jinak cesta zatím parádní.. Jelikož se nebezpečně ženou mračna neochvějně míříme do nejbližší hospůdky a je vtipné, jak postupně přicházejí i další a další turisté, které jsme cestou potkali.. =) Trošku sprchne, ale není to nakonec nic velkého, a tak po jednom pivku můžeme jít hledat ideální místo na oběd.. Lavičky žádné, ale pončo to jistí.. =) Zastavujeme u vodních mlýnů nedaleko rozcestí Oblazy, kde si prohlédneme, jak fungovala pila a mají tu skvělou houpačku a funíme do kopce na rozcestí Oblazy..

Odtud Kvačianskou dolinou, kde už nejsou žádné žebříky, ale jde se po poměrně široké lesní cestě, hoši sbírají houby, okolo Jánošíkovy hlavy až do Kvačian, kde se těšíme do pivovaru.. jak se říká, není dobré se na něco těšit.. Ubrusy špinavý, obsluha pomalá a pivo hnusný.. =) Dopijeme každý jedno, tedy krom řidičů, a upouštíme od plánu koupit si nějaké pivo na večer domů.. Volíme cestu skrze vesnici a Slováci mě stále nepřestávají svou "architekturou" překvapovat.. Dohadujeme se, která polňačka je ta správná, nakonec volíme tu nejvíce upravenou a ouha, Lucka měla pravdu, ona vede jen ke hřbitovu a tam, mrcha, končí.. =) Takže pěkně nejkratší vzdáleností, cestou necestou, přes louku a přes pole, to bereme na tu správnou polňačku.. =)) Teď ještě přes, už trochu úmorných, devět hupů a jsme zpět u auta.. HURÁ! =)

Honza, který to bral nábližkou se nám naštěstí taky neztratil a ani nepotkal žádného medvěda, takže můžeme pomalu jet zpátky na ubytování.. Počkat, ale kde je tatík?! Chvliku ho marně hledáme, až nakonec vyjíždíme bez něj.. a ejhle on vyrazil pěšky napřed.. Naštěstí se mi podařilo ostatní unavit natolik, že zapomněli na své rozhodnutí hlasovat večer o mém setrvání ve funkci horského vůdce.. =)

28.7. pondělí - Baranec 

Žiar - Žiarska chata - Pod Homolkou - Žiarské sedlo - Smrek (2 072 m n. m.) - Baranec (2 184 m n. m.) - Holý vrch - Žiar - 20 km - stoupání 1 668 m - klesání 1 668 m

Dnes nás čeká asi nejnáročnější výlet, takže odchod z domu je již v 9:00, pěkně ke Kolibě Kožiar a dál Žiarskou dolinou.. Původní turistická cesta je opět kvůli polomům uzavřena, ale v pohodě se dá jít po silnici.. Dokonce cestou můžeme pozorovat odklízení popadaných stromů, mají to vymakané a my z toho máme respekt.. =) Cestou se mi taky povede skvělá věc.. Když míjíme nějakou "štolnu" v ústí doliny, myslím, že to byla Medvedia štolna, tak Honza projeví zájem ji navštívit, načež mu odvětím, ať si sem zajde ve svém osobním volnu a je to.. To budu mít na talíři celou dovolenou.. =)

U Žiarské chaty se usadíme na Zubra, už zase nemají žádné slovenské pivo, a já můžu vytáhnout první vrcholové dánské pendreky.. =) Za chatou je odbočka na hřbitov obětem hor a pani domácí měla pravdu, česká jména opravdu převažují.. A kolik je tam záchranářů.. 

Rozdělujeme se na dvě skupiny, Evina se Zdendou půjdou ještě o kousek výš, ale pomalejším tempem, a potom se vrátí stejnou cestou zpět.. My čtyři ostatní odhodlaně stoupáme dál, cestou se živíme borůvkami.. Na rozcestí Pod Homolkou Lucka začíná mít trošku krizi a navíc se zase žene nějaká ta bouřka.. Rozhodnutí nakonec takové, že dojdeme na Žiarské sedlo, kde dáme oběd a uvidíme, jak dál..

Všude kolem to bouří, ale nevypadá, že by to mělo být až tak špatný, takže pěkně po žluté směr Smrek a Baranec.. Z hřebenovky jsou úžasné výhledy na všechny strany a tatík nám neustále někam utíká..

Ze Smreku na Baranec je to neskutečný krpál, opravdu by mě zajímalo, jaký je to sklon, ale vrcholek už je na dosah.. A přesně v tu chvíli se přižene mrak a my vidíme velké kulové.. =) Tak alespoň jednu vrcholovou fotku v mlze s dobíhajícím Honzou, který si dal foťák moc daleko a měl to tak tak.. =) Rychlá svačina, jsme tu jen my a kamzík.. =) a šupky dolů, nic není vidět a ještě je pěkná zima.. Ještě říkám: "Držte se tak, abyste viděli toho před sebou i za sebou, ať se tu neztratíme..", tatík pokýve a je v nedohlednu.. =)))

Sejdeme kus pod vrchol a otevře se před námi louka s neuvěřitelným množstvím fialových květin a krásné výhledy do údolí, to je ale jen chvilička, páč o pár minut později už zaznamenáme bílou stěnu, která se k nám blíží neskutečným tempem..

Sotva se nám podaří vyndat pláštěnky a už prší jako blázen, co prší, přímo chčije.. =) Nakonec jsou nám pláštěnky úplně na nic, páč jsme stejně durch a v botech máme pěkný rybník.. Jen kdyby ten sestup nebyl tak šíleně nekonečný.. Ono to není taky jen tak sklesat 1 300 výškových metrů.. Lucka nás cestou asi pěkně proklínala, ale zvládla to nakonec na jedničku.. =) Doma horká sprcha, polévka, grog.. no jsme pěkně grogy.. =))) Oni také v průvodci píšou: " Výstupy jsou ze všech stran dlouhé a ´nekonečné´ a jsou určeny jen nezničitelným jedincům." =)) Ještě, že je zítra na programu odpočinkový den.. =)

29.7. úterý - Den volna

30.7. středa - Roháčská plesa

Chata Zverovka - Adamcula - Pod Predným zeleným - Roháčske plesá - Rázc. v Smutnej dol. - Ťatliakova chata - Adamcula - Chata Zverovka - 14,5 km - stoupání 828 m - klesání 828 m

Dnes odjíždíme už v půl deváté, jelikož nás čeká dlouhá cesta až na druhou stranu Roháčů, vycházet budeme z parkoviště kousek od chaty Zverovky.. A opět to máme akorát, abychom v 10:00 opouštěli parkoviště po zelené a následně po červené značce až na rozcestí Adamcula.. Tady trošku měním včerejší plán cesty a Evinu tím mírně rozhořčím, ale takhle to bude lepší.. Zahýbáme tedy po modré značce do prava a po kamenité cestě stoupáme a funíme vzhůru.. Krátká zastávka u vodopádu a nějaký prďola se žlutou kšiltovkou mi narušuje morálku, když tvrdí, že to nahoru budou určitě ještě dvě hodiny.. Svačinová pauza na rozcestí Pod Predným zeleným a žluťák nás pořád stíhá.. Tak to tedy ne, vrcholek už je na dohled a za chvilku jsme tam.. Tedy zas až tak úplně rychle a snadno to nešlo, ale ani to nebylo nijak děsivé, jen ty davy lidí proti nám.. Evidentně to skutečně skoro všichni chodí v opačném směru, ale upřímě raději po tom kamenitém terénu stoupám, než ho scházím..

Oběd dáváme hned u prvního plesa, Punťa se nám schová za mračna a celkem tu fouká, takže je to jen taková rychlovka.. Scházíme dolů k druhému a třetímu jezeru, jsou tu nádherné výhledy, paráda.. =)

Mé snahy krmit kachnu s malými kachňátky nejprve vycházejí na prázdno, ale nakonec se jedno malé osmělí a je to.. =) U posledního čtvrtého jezera konečně vykukuje Punťa, a tak se jen vyvalíme na břeh a chytáme tu trochu slunečních paprsků..

31.7. čtvrtek - Druhý odpočinkový den

1.8. pátek - Babky

Bobrovecká Vápenica - Pod Babkami - chata Pod Náružím - Sedlo Predúvratie - Babky (1 566 m n. m.) - Pod Babkami - Bobrovecká Vápenica - 13 km - stoupání 1 359 m - klesání 1 359 m

Poslední výlet, v plánu je Sivý vrch.. Hned na začátek se nám podaří parádní nábližka, jj, špatné souřadnice, ještě že nebyly zas až tak špatné.. =) Parkujeme na rozcestí Bobrovecká Vápenica, zrovna tu překládají dřevo, ale najdeme bezpečné místo.. Po modré na rozcestí Pod Sokolom je to hodně stušnej stoupák, jsme spocení až na zadku, ale zase máme už tu nejhorší část za sebou.. =) Dál stoupáme už mírněji, na rocestí Pod Babkami odbočujeme vpravo a snažíme se dostat na chatu Pod Náružím dřív, než začne zase pršet.. My to stíháme jen tak tak, zmokneme jen trochu, ale Lucka s Honzou, kteří jsou kousek za námi, chytnou ten slejvák slušně.. Chata je to malá a jiná než ostatní, na kterých jsme zatím byly, pán nám ukáže, kam si můžeme pověsit pláštěnky a ponča a už nám nalévá pivo a vaří kávu.. Honza se na rozdíl od Lucky převlékne a jako jediný už dá i oběd.. Ostatní jsou nějací nastartovaní, a tak jakmile chvilku přestane pršet, už se zase škrábeme vzhůru, celkem sranda v té bahnité stružce.. =)

V Sedle Predúvratie konečně vytahujeme oběd a opět už za deště se snažíme do sebe nasoukat chleba s Májkou nebo se salámem.. =) Evina si dělá srandu, že už to alespoň nemusíme zapíjet.. =) Tatík odbíhá o kousek dál do vršku, jelikož v tomhle počasí nemá smysl šplhat na Sivou, Lucka s Honzou nás dohánějí a jdou napřed dál..

Počkáme na tatíka a vydáváme se za nimi směr Babky.. parádní výhledy, zatím se mi dnešní trasa líbí asi nejvíc, teda až na to bláznivý počasí.. =)



Pěkně tu fučí a Zdenda si hraje na Supermana.. =) Cesta dolů je ovšem hodně zábavná, sklon hodně slušnej a všude buď bahno nebo mokrá tráva, no jede to slušně.. =) A tatík si inteligentně vzal první den jeho oblíbené Prestige.. =)

Přibíhá nás přivítat nejprve bačův pes a následně přichází i bača, prý tu vídá medvěda každý den, ale zatím mu žádnou ovci nesebral.. Ukazuje nám pohodlnější cestu dolů a hoši už zase začínají houbařit, zato Lucce je pěkná zima.. Dole se tedy dělíme, my jedeme zpátky na chatu přímo, jen zastavujeme v Coopu pro sýry a pivo, druhé to bere oklikou přes Lidl a pro jistotu taky se zastávkou v Coopu.. Piv není nikdy dost, že.. =))) a ten Tatranský čaj, hmm, už se na něj těším.. =) 

Mezitím, co se já pokouším rozpálit ohniště, hoši udělají vynikající smaženici, a můžeme se vrhnout na opékaní zbylých špekáčků a klobásek..

2.8. sobota - Přejezd do Maďarska, NP Aggtelek

Když se řekne Maďarsko, vybaví se nám skvělé jídlo, jako segedínský guláš, perkelt, klobásy, debrecínské párky, papričky, langoše a skvělé zákusky. Dál tzv. maďarské moře neboli Balaton, největší jezero ve střední Evropě, hlavní město Budapešť - perla na Dunaji, puszta neboli Velká uherská nížina, kde je možné vidět honáky na koních, tzv. csikósoky, lázně, kterých je v Maďarsku nespočet a vína, z nichž nejslavnější je Tokaj a egerská Býčí krev. Maďarsko se svou rozlohou 93 031 km čtverečných se řadí mezi nejmenší evropské státy. Sousedí se Slovenskem, Ukrajinou, Rumunskem, Srbskem, Chorvatskem, Slovinskem a Rakouskem. Maďarská krajina je převážně rovinatá, nejvyšší hora měří jen něco málo přes tisíc metrů. Maďarsko oplývá také několika slavnými osobnostmi jako je např. vynálezce kuličkového pera Lászó Bíró nebo Erno Rubik, který roku 1977 vymyslel tzv. Rubikovu kostku..

Původně jsem chtěla objet Maďarsko celé, tedy až na Budapešť, kde už jsme někteří byli a hlavně která si zaslouží delší než jen letmou návštěvu. Ale ono Maďarsko není tak malé, jak se zdá a kdybychom chtěli projet celou zemi, tak bychom z toho pořádně nic neměli a trávili příliš času v autech.. Takže nakonec padla volba na dvě oblasti, první polovina týdne připadla východu země,  Egeru, Severní Vysočině a Velké uherské nížině, druhá polovina potom západu, městu Pápa, Severnímu Zadunají a Jižnímu Zadunají..

Naše první zastávka v Maďarsku je hned za hranicemi v NP Aggtelek, kde chceme navštívit krápníkovou jeskyni Baradla. Do ní se dá dostat jak z Aggteleku, tak z Jósvafő. Z obou měst probíhají hodinové prohlídky, ale my objevili ještě jednu trvající 1,5 hodiny zvanou Red Lake, ale kde začíná? Nejprve zastavíme na velkém parkovišti v Aggteleku a jdeme to obhlédnout.. Maďaři na tom nejsou s angličtinou nejlépe, ale nakonec zjistíme, že musíme ještě popojet a že prohlídka začíná ve dvě hodiny. Ajajaj, tak to budeme mít jen tak tak.. Na to, že to má být jen pár km, tak se zdá cesta úplně nekonečná, jen co zastavíme, Honza vybíhá koupit lístky.. Nakonec to ale není tak hrozné a ještě si stihneme dát zmrzlinu.. =) Oblékneme další vrstvy a celí natěšení se šineme za průvodcem do jeskyně..

Průvodce začíná prohlídku v maďarštině, ha, tak snad potom přejde do angličtiny.. Velký omyl, průvodce totiž mluví pouze maďarsky!! No tak to bude velmi zajímavá hodina a půl, není nad to, skočit do toho pěkně naplno.. =) Ještě, že nám dali informace v angličtině a slovenštině.. =)

NP Aggtelek zahrnující více než 20 000 ha území byl nejprve roku 1978 vyhlášen jako chráněné území a následně roku 1985 jako národní park. Park zasahující jak na maďarské tak na slovenské území je památkou světového dědictví UNESCO. Čítá přibližně 300 jeskyní z nichž největší je právě jeskyně Baradla. Ta měří 25,5 km, ale přístupných veřejnosti je jen několik km. Průměrná teplota v jeskyni je 10 °C a vlhkost 95-98%. Věk jeskyně se odhaduje na 1,5 - 2 mil. let. I přes nepříznivé podmínky by mělo v jeskyni žít asi 20 druhů živočichů, kteří často bývají buď bílé barvy a nebo slepí. Krápníky utvářejí různé útvary, z nichž nejznámější jsou Dračí hlava, Sultán a jeho harém či Nakládaný květák.. =) Nachází se zde také největší krápník v Maďarsku měřící neuvěřitelných 19 m, jeho věk se odhaduje na 600 000 - 800 000 let a jeho hmotnost dosahuje přibližně 800 tun. Nejimpozantnějším prostorem je tzv. Síň obrů, jejíž délka je 130 m, šířka 40 m a výška 27 m a má skvělou akustiku, o čemž nás během prohlídky také přesvědčí.

3.8. neděle - Eger, lázně Egerszalók, Údolí krásných žen

Nejprve zastavujeme u hradu, který je od našeho hostelu, co by kamenem dohodil, ale nikomu se moc nechce platit vstupné, a tak ho jen mineme a míříme do centra a k minaretu..

Minaret je nejseverněji položenou osmanskou památkou v Evropě. Je to úzká 14-boká stavba tyčící se do výšky 40 metrů. Na ochoz vede 97 schodů a prostor je tak úzký, že je to velká výzva nejen pro klaustrofobiky..

4.8. pondělí - NP Hortobágy, jezero Tisza, večeře

V devět hodin odjíždíme do NP Hortobágy, je to poměrně kus cesty, ještě když mají na jediné pěkné silnici maximální povolenou rychlost 40 km/hod.. =) Jakmile přejedeme přes jezero Tisza, už jsme v obklopení puszty, Velké uherské nížiny.. Tomáš pořád prohlašuje, že tu nic není, ale to není tak docela pravda.. =)

NP Hortobágy vznikl 1973 jako první NP v Maďarsku a svou rozlohou 820 000 km je největším národním parkem země. Roku 1999 byl zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Lidé zde chovají dobytek, koně, buvoli a maďarskou cápovou ovci racka. V parku se nachází hřebčín založený v 18. století a pořádá jezdecká představení Csikósů neboli maďarských honáků. Jejich původ sahá až k počátkům osídlení země. Maďarská jízda jezdila na koních bez sedel a nosila lehké zbraně. Je až neuvěřitelné k čemu dokáží honáci koně přinutit.. Vrcholným číslem je maďarské spřežení, kdy jeden muž jede na hřbetech pěti koní..
Ve městečku Hortobágy se klene unikátní Devítiobloukový most vybudovaný v letech 1827-33 podle plánů Ference Povolného.

Zaparkujeme ve městečku Hortobágy nedaleko informačního střediska na placeném parkovišti. I když Zuze se podaří chlapíka v budce bez povšimnutí minout, čímž v něm probudí jeho horkou maďarskou krev.. =)) Na výchozí bod pro jízdu do NP to bereme pěšmo cestou necestou, přes koleje, přes pole.. Bohužel Maďarům zrovna nefunguje terminál, a tak se dá platit jen v hotovosti.. Asi je nejvyšší čas si na tu jejich ležérnost zvyknout.. =) V našem počtu zabereme skoro celý jeden valník a s kočím s jasnýma zelenýma očima vyrážíme do pustiny..

Drncá to jak blázen, ale dost nás to ba.. =) Cestou několikrát zastavujeme, občas i seskočíme z vozů, abychom lépe viděli.. Cestou je číslo honáků koní, dnes bohužel bez pětispřeží, je možnost se na koni projet, vidíme místní dobytek s obrovskými rohy, hlavní bejk je má pro jistotu na špičkách ozdobeny zlatými koulemi, kozy racka a nakonec i ty buvoly.

Po hodině a půl celí vydrncaní vystupujeme z vozů, omrkneme stáje a hrneme se do ička nakoupit buvolí salámy.. =) Projdeme místní stánky s cetkami a langoše zase žádné.. Jsme vůbec v Maďarsku? =) Dáme tedy alespoň zmrzku a jedeme hledat koupačku u jezera Tisza.. 

Narazíme na vstup do campu a placené koupání, to se nám zrovna moc nechce.. Co bychom to byli za Čechy, abychom to nezkusili nějak obejít.. Prolezeme do areálu boční brankou a zjišťujeme, že jezero je pěkný bahňák, no ještě že jsme nic neplatili.. =) Nakonec nás tam ale přece jen pár vleze, bahňák nebahňák, je to teplý jako kafe.. =)

U recepčního hostelu zjišťuji nejlepší a levnou restauraci s maďarskými specialitami. Nejprve mi dá prospekt k nějaké hóchové restauraci, ale pak mi do mapy nakreslí další křížek.. Cestou okoukneme tu první a jen ji mineme.. Druhou v Sándor ucta nakonec najdeme bez problémů. A pan recepční měl pravdu, SANTOFER je parádní, dokonce tu mají jídeláky v češtině.. =) Taky tu mají zajímavý systém (později jsme zjistili, že to tak funguje asi po celém Maďarsku), že si nakreslí obrázek stolu a kde kdo sedí.. Díky tomu pak nosí jídla, aniž by se museli ptát, kdo co měl a stejně tak pak nemají problémy s placením.. Paráda..

Já moc neváhám a objednávám perkelt, který podávají s nudlemi a smetanou, ale je to naprosto vynikající. Další objednávají různá masa, gulášové polévky, leča.. a samozřejmě moučníky.. Asi praskneme, proto to bereme zpět do hostelu malou procházkou, usedáme do "společenské místnosti", popíjíme, povídáme a hrajeme.. =)

5.8. úterý - Mátra, Kekés

V půl desáté odjíždíme směr pohoří Mátra a nejvyšší hora Maďarska Kékes (1 014 m n. m.). Nakonec jsme vyšpekulírovali, že delší varianta bude lepší než ta kratší.. Přece jen ta kratší z Mátraházy měla jen 2 km tam a 2 km zpátky, což není ani pořádná procházka.. =) Takže zastavujeme už v Mátrafűred, odkud to má být 7,5 km..

Hned u rozcestníku nacházíme stánek s langoši, takže celí nadšení se vydáváme po žluté značce s tím, že po návratu si ho dáme jako odměnu.. Mají tu opravdu vtipné turistické značky, cestou nahoru vystřídáme ještě žlutý křížek a žlutý trojúhelník.. Sbíráme houby a pomalu stoupáme a stoupáme celkem pohodovým terénem, jen poslední úsek z Mátraházy vede po sjezdovce.. Celí upocení uděláme vrcholové fotky na nejvyšší hoře Maďarska.  Někteří ještě vystoupají na vyhlídku z televizní věže. Je fakt, že ta stará vyhlídková věž je o poznání hezčí, ale výhledy jsou na všechny strany. V jednom patře mají výstavu 800 lahviček z 65 zemí, některé jsou opravdu super.. =) Pak už se připojujeme k ostatním na pivo a na kávu.. Tak nakonec to prý nebylo oněch slibovaných 7,5, ale 11 km.. =)) Cestou dolů s kopce se kulíme po modrém křížku a je to tak tak než začne pršet.. Jen bohužel náš stánek s langoši už nám stačil zavřít.. ach jo.. a to už se mi podařilo zblbnout i ostatní, takže už se na langoše netěším jen já.. =) Doma Helča ukuchtí vynikající smaženici, hrajeme Česko a popíjíme čerstvé vínko, které jsme opět nakoupili v jednom sklípku v Údolí krásných žen, a paříme.. =)

6.8. středa - přejezd do Pápy, opatství Pannonhalma

V deset hodin odjíždíme z Egeru po dálnici do Pápy. Ty bláho, pěkně se mi točí hlava a mám pocit, že omdlím, no co to je? Házím blinkr a zastavuji na první pumpě. Zuza si nevšimne mého blinkru, tak jim pak jen zavoláme, ať zastaví na další pumpě.. Fábku předám Honzovi a uvidíme, jestli se mi to srovná..V Budapešti se překvapivě neztratíme a všichni pohromadě ji bez problémů projedeme.. Na přejezd jsme vybrali zastávku v opatství Pannonhalma..

Opatství na tomto místě bylo už roku 1 002, to však vyhořelo roku 1137 a nahradila je románská stavba, z níž se později stala bazilika, která přetrvala až do současnosti. Nejzajímavějším prvkem celého opatství je Porta Speciosa, což je bohatě zdobený portál. Opatství obývají benedikštínští mniši, a tak přístupná je jen jeho část.

Parkování je zdarma a do opatství se vstupuje přes moderní budovu po lávce.. Chválíme.. =) Dostaneme audioprůvodce buď v angličtině nebo ve slovenštině, který se automaticky zapíná na daném místě.. Takže každý sám už si v klidu procházíme přístupnou část opatství.. Nejzajímavější mi přišla knihovna s více než 330 000 svazky včetně několika kodexů a asi 300 starověkých tisků.. Trošku mi přišlo, že mohlo být přístupných víc míst.. Ještě se v rychlosti mrkneme někteří na rozhlednu, někteří do arboreta.. Ani jedno z toho ale za návštěvu nestálo a vinařství je pro jistotu zavřené..

Na ubytování v Pápě přijíždíme těsně po páté hodině a nikde nikdo.. Volám pani domácí, ale ta umí anglicky tak dvě slova.. =) Naštěstí nás míjí nějaký postarší pár, který ji evidentně zná a zavolá jí s tím, že prý dorazí do deseti minut.. Předvedeme jedinečnou "show", když vybíráme peníze na ubytování.. Podle výrazu bych řekla, že něco takového pani ještě nikdy neviděla.. =) Pokoje jsou super, jen nemají žádnou kuchyňku a ani tu není žádná společná, no sakra.. Pani asi pochopí, že je to pro nás trošku čára přes rozpočet, jelikož nám přinese svou mikrovlnku.. =)) Rozhodíme se do pokojů a vyrážíme na prohlídku města..

První zmínky o Pápě pocházejí z roku 1 051, v letech 1 594 - 1 683 bylo město pod nadvládou Turků a po požáru roku 1 685 upadalo. Znovu vytvořeno bylo v 18. století a hlavní obživu našlo ve 24 vodních mlýnech postavených na řece Tapolca. Byly používány pro textilní, obilný a papírenský průmysl. Ve městě se nachází zámek Esterházyů vybudovaný v letech 1 783 - 84. Během 2. světové války a za vlády komunistů zámek upadal, obnova započala opět až v roce 1 990 a pokračuje až do současnosti. Hlavní dominantou města je kostel sv. Štěpána z let 1 774 - 86.

Holky si cestou na hlavní náměstí kupují prý naprosto vynikající zmrzlinu. Město má příjemnou atmosféru, krásné domky a celé je to ještě umocněné zapadajícím sluncem. Obejdeme i zámek Esterházyů, ale není na něm nic k vidění.. V pěší zóně, cestou zpět na ubytování, se usazujeme na točené pivo, vypudíme ostatní hosty z terasy a pobavíme číšnici.. =) V party pokračujeme na pokoji Lucky s Honzou.. =)

7.8. ČTVRTEK - FERTŐD A ŠOPROŇ

V devět vyrážíme směr Fertőd a zámek Esterházyů a na Lucce s Honzou je vidět, že toho moc nenaspali. =) Auto necháme kousek od zámku na parkovišti a jdeme to okouknout..

Jako první na tomto místě vznikl roku 1 720 lovecký zámeček, k němuž v 70. letech 18. století přibyly další části a daly tak vzniknout velkolepému sídlu, kterému se také někdy přezdívá "maďarské Versailles". Ve stejné době vznikly barokní zahrady, které však v pozdějších letech byly přebudovány spíše do anglického stylu.. Vstupní brána do zámku je z kovaného železa s rokokovými vázami. Zámek utrpěl během 2. světové války značné škody, ale v současné době už by měl být zrenovován..

Zámek je to hezký, to nemohu říct, ale ty zahrady.. Dovnitř do zámku se nechystáme, tak jen okoukneme nádvoří a okolí zámku a opravdu na tom zapracovali.. Ovšem když ostatní přesvědčím k procházce zahradami, tak se pak skoro musím červenat.. =) Z původních barokních zahrad nezbylo vůbec nic, celé jsou zarostlé trávníkem a jen obrubníky dávají tušit, jaký tvar asi záhony měly.. A co se týče anglického parku, tak z toho je v současné době pěkný prales.. A veškeré stavby v zahradách na tom nejsou o moc lépe.. Třešničkou na dortu je pak růžový oblouk, z kterého zbyla jen rezavá konstrukce.. No k památce evropského významu to má ještě dlouhou cestu.. Takže zámek ok, zahrady snad v budoucnu.. Dávám 30 minut osobního volna, když mi to podle očekávání stále všichni předhazují.. =) Někdo dává oběd, někdo vybíhá na trhy.. Mají tu nádherné proutěné košíky a hlavně vynikající klobásky z čuníků z Hortobág.. =)
Zastavujeme ve 25 km vzdáleném Šoproni, auta necháváme v podzemních garážích a proplétáme se do centra města..

O Šoproni se říká, že už je více rakouské než maďarské, v roce 1 921 zde dokonce proběhlo hlasování, v kterém si lidé odhlasovali, že chtějí zůstat součástí Maďarska. Hold tomuto činu vzdává Brána věrnosti. Ve městě najdeme středověké budovy, včetně kostelů a synagog, Lékárenské muzeum, Požární věž vztyčenou ve 13. století, která je zároveň symbolem města, a velkou sbírku římsko-katolického církevního umění.

Navštívíme několik kostelů a projdeme několika malebnými uličkami, na hlavním náměstí usedáme někteří na pivo a někteří na kávu.. Podíváme se do Benektinského kostela, největšího v Šoproni.

Tento gotický kostel byl vztyčen roku 1 280 františkány, do rukou benediktinů přešel v roce 1 787, když Josef II. zrušil františkánský řád. Kostelu se přezdívá Kozí kostel, prý byl financován pastevcem koz z pokladu, který našlo jeho stádo..

Už nic nebrání tomu, abychom se okolo Brány věrnosti vydali na Požární věž, odkud mají být krásné výhledy. Systém, jakým dostaneme lístky jako 5-členná rodina a dva studenti, moc nechápu, ale to vůbec nevadí.. =) Výhledy opravdu stojí za to, vidíme až na první vrcholky Alp.. A mají tu na některých střechách zajímavé čtvercové/obdélníkové tašky..

Hrneme se směr langoš a konečně opravdu nacházíme otevřený stánek, hurááá.. Jen slečna vypadá jak kdyby byla na brigádě první den, moc jí to nejde a je opět neskutečně pomalá.. na závěr jí pro jistotu dojde těsto, takže Tom se Zuzou přijdou zkrátka.. =) Není to úplně nejlepší langoš, ale tak pro začátek alespoň něco.. =)) Ve vedlejším supermarketu navíc nakoupíme chlazené pivo, takže ideální kombinace.. =)
Cestou auty domů potkáváme lišku.. =) Lucka s Honzou odcházejí do cukrárny na dortík a my ostatní sedíme venku a ochutnáváme klobásy.. =)

8.8. pátek - Veszprém a Balaton

V devět hodin vyrážíme k pověstnému Balatonu, nejprve ale máme zastávku ve městě Veszprém..

Veszprém je sídlem prvního maďarského biskupství a také mnoho let bývalo sídlem maďarských královen. V 17. století bylo město, rozkládající se na pěti pahorcích, zničeno Turky. Nejzajímavější částí je proto Hradní čtvrť neboli Vár, kterou vlastně tvoří jen jedna ulice lemovaná středověkými a barokními budovami. Od pomníku Štěpána a Gisely se naskýtá krásný výhled na novou část města a okolní krajinu. Dominantou města je kostel sv. Michala, který byl roku 1908 zrenovován, avšak nalezneme v něm gotickou kryptu a klenbu z roku 1380. 

Jdeme rovnou na hradní okrsek, projdeme hradní bránou, navštívíme několik kostelů (Piaristický kostel, Františkánský kostel a kostel sv. Michala), dojdeme k soše sv. Štěpána a Gisely a odtud až na výběžek ke kříži, kde není tolik lidí jako u sochy nejvýznamějšího uherského krále a jeho ženy. V ičku se optáme, kde mají ve městě cukrárnu, přece nemůžeme neochutnat pověstné maďarské dortíky.. A cukrárna je to parádní, vynikající dortíky, káva i zmrzlina.. hlavně ta levandulová.. =)

Z Veszprému už to není daleko do Balatonfűred, kde parkujeme na obřím parkovišti, které je navíc z velké části plné. No tak to bude... Vstup k Balatonu je zpoplatněn, na jednoho nás to vyjde na 680 HUF, ale tentokrát to za to opravdu stojí. Pláže jsou tak rozlehlé, že se lidé rozptýlí a není to úplně hlava na hlavě. Ale je to tu přesně jako z těch fotek.. =)

Najdeme si volné místečko a jdeme zkusit vodu, je krásně teplá a překvapivě čistá. Když člověk popojde o kousek dál, tak se dokonce dostane do hloubky, kde už nestačím! =) Kluci objeví skvělou atrakci, kterou si za 60 HUF prostě nemůžou nechat ujít.. =)) Navíc je tu spooooousta stánků, takže konečně si můžeme dát pořádného langoše, je tak obří, že Eliška má co dělat, aby ho vůbec dojedla.. =) Je to zvláštní, ale dovedu si představit tu být klidně i několik dní, Balaton je milé překvapení.. Tomu říkám dovolená.. =)

Po návratu do Pápy vyrážíme na večeři do restaurace, kde včera Honza s Luckou zarezervovali stůl a udělali dobře, je tu pěkně plno.. Maďarskou specialitou jsou husí játra a tady je dělají na několik způsobů.. A je to vážně lahůdka, jsem ráda, že jsme zase narazili na vynikající restauraci.. Jen Eliška ještě nestihla pořádně strávit ten obří langoš a tak má problémy vůbec dojíst gulášovou polévku.. =) Všichni jsme zase totál plní, takže malá procházka opět neuškodí, místní náměstí se mi líbí čím dál tím víc, vlastně celé tohle městečko.. =)

S holkami ještě usedáme venku u stolu a plodíme pohled pro Michla, no to je zase akce, naštěstí to nakonec rozlouskne jeho největší fanynka a můžeme jít spát.. =)))

9.8. sobota - Győr, cesta domů

Před odjezdem se snažím dovolat pani domácí, aby si přišla přebrat pokoje, ale mám pocit, že mi opět nerozumí ani slovo.. =) Nevadí, v devět sedáme do aut a chystáme se k odjezdu.. V tu chvíli se objeví pani domácí na kole, tak přece jen něco pochytila.. =) Rozloučíme se a míříme směr Győr.. Po hodince jízdy parkujeme v podzemních garážích a jdeme do centra, kde probíhají trhy..

Město Győr neboli Ráb bylo založeno Kelty, kteří ho nazvali Arrabona. Díky své výhodné poloze zde Maďaři založili biskupství a během válek s Turky se zde nacházela nejnedobytnější pevnost v Uhrách.

Na trzích si kupujeme zmrzlinu a já náušky, nádhera.. =) Dojedeme na hlavní náměstí Széchenyi tér, kde mají naprosto úžasný kolotoč pro děti, místo sedaček jsou proutěné koše vystlané polštáři.. =) Ulicí Jedlik Ányos ucta směřujeme k řece a dojdeme i kousek na most, abychom měli výhled na město.. Tatík si udělá nezapomenutelnou fotku s místními děvčaty.. =) Ke katedrále a biskupskému paláci..

Katedrála se začala stavět při založení místního biskupství sv. Štěpánem v 11. století. Původní kostel byl však zničen roku 1240 Mongoly a současná gotická katedrála vznikla v letech 1257- 67. V kapli z 15. století se nachází Svatá herma s ostatky sv. Ladislava, které jsou jedněmi z nejposvátnějších relikvií v Maďarsku. Roku 1580 byly věže zničeny požárem a nový vzhled jim vtiskl v 17. století architekt Giovanni Rava. Po odchodu Turků získala katedrála barokní interiér. Říká se, že podobizna Panny Marie nacházející se nad barokním oltářem ronila v březnu 1697 krvavé slzy a patří k nejvýznamějším poutním místům v Maďarsku. 

Hned za katedrálou usedáme na ranní kávičku a tatík vyráží na věž na výhledy.. S Luckou se nám nakonec podaří na druhý pokus najít poštovní schránku, a tak můžeme v klidu opustit Győr a vlastně i Maďarsko.. Cesta domů nakonec proběhne prakticky bez problémů, ani se dlouho nezdržíme v žádné koloně.. Loučení na pumpě a každé auto už jede po vlastní ose..

Pár slov závěrem..

Týden v Západních Tatrách byl parádní. Počasí sice nebylo nijak stálé, ale ubytování bylo skvělé a túry pohodové, většinou.. =))  Nebylo tam nijak zvlášť přelidníno, takže člověk mohl jít bez problémů svým vlastním tempem.. Jediné co, že pokud jsme se chtěli dostat někam na vrchol, tak jsme vždycky museli vyšlápnout úvodní několikahodinové stoupání.. Takže každá túra pak byla min. na 8 hodin.. Trošku překvapivé bylo, že skoro všude točili, na místo slovenského, české pivo.. Jídlo vynikající, jak jinak, jen ta ležérnost obsluhy byla někdy vtipná..

Co se Maďarska týče, tak to mě velmi mile překvapilo.. Jednak jsem si myslela, že nemá mnoho, co nabídnout a také jsem se bála, že to tam bude trošku vypadat jako na východním Slovensku.. Ale obojí byl omyl..Vesnice a města v Maďarsku byla krásně upravená a opravená, s množstvím historických památek.. Maďaři jsou šíleně ležérní ale milí.. V zásadě všechna místa, která jsme navštívili se mi líbila a jsem ráda, že jsme do Maďarska vyrazili.. A jejich kuchyně a vína.. hmm.. =)))

Chtěla bych všem zúčastněným poděkovat za skvělé dva týdny a těším se zase příště! =)

Odkazy

Roháče

Roháče na serveru Treking

Perfektní stránky o cestování

Turistická mapa Slovenska

Maďarsko

Maďarská turistika

Maďarsko na serveru Orbion